Dres č. 21, žlutý jako vosa CHZ Litvínov. Vysoká postava s pomalým pohybem, kterému bylo těžko odebrat puk. V reprezentaci, vpravo šílenec Černík, který se naopak pohyboval tak rychle, žed si pomalu rozbil čelo - už nebylo kam ujíždět ... Oldřich Machač, č.4 - hra tělem , bodyčeky a rány od modré. Pradoba - V Brně natlačil sovětského hráče obličejem do sítě za branou. Fanoušek neváhal , opustil své místo a přes tu propleteninu mu vpálil pěstí ! .. Ano, nefér, ale fér ... Havně se z toho ...

To byly časy .

Je určitě dobře, že někdo přispěl se vzpomínkou na skvělého hokejistu

Bohužel s naším hokejem to vypadá tak bledě z mnoha důvodů, které ale s osobou reprezentačního trenéra nemají mnoho společného. I další zlatá éra kolem Reichla, Výborného, Patery a spol. ještě těžila ze štědré podpory sportu (TSM apod.) za minulého režimu, o které si dnes můžeme nechat jenom zdát. Když k tomu ještě přičteme mnohem větší množství lákadel (a vyžití) pro dnešní mládež, je jasné že motivovat malé kluky pro hokej (a pro rodiče vychovávat, resp. financovat) je a bude čím dál těžší. Ještě v osmdesátých letech dělalo každé dítě nějaký sport, nebo bylo v jiném zájmovém oddílu (modeláři, Svazarm, TOM apod.). Pak je jasné, že objevit dnes ty talentované, kteří mají šanci to někam dotáhnout je složité...

Krásně napsaná vzpomínka na báječného člověka a sportovce, pro kterého byl hokej srdeční záležitostí!!! Moc Vám za ni děkuji. Děkuji i za zmínku o dalších skvělých hokejistech té doby. Pro malé kluky bylo velkou motivací, když mohli na vlastní oči své idoly vidět hrát na ledě při každém ligovém zápase (Ivan Hlinka, Vladimír Martinec, Oldřich Machač, Jaroslav a Jiří Holíkové, Jaroslav Pouzar, František Pospíšil, Milan Nový, Jiří Holeček...) . Chodilo se nejen na hokej, ale současně i na osobnosti. Vzpomínám, jak jsme se těšili, že přijedou na Kladno Pardubice a uvidíme lajnu Martinec, Novák, Šťastný. Dnes děti naše nejlepší hokejisty vidí většinou jen v televizi, když si pustí přenos z NHL. Ale to vůbec není ono. Není nad to, když malý kluk může svoji hvězdu vídat hrát naživo, je to pro něj vzor a motivace: když budu trénovat, můžu být taky tak dobrý.

Dobrej hokejista a fajn chlap, rád na něj vzpomínám..

Což nějaký hokej, ale byl to otec, manžel.

Díky za připomínku, karma. Jen to RIP..

Pan hokejista....

Dík za vzpomínku.