U nás je invalidní důchodce pohybující se veverkou v bubnu sociální politiky ČR …

…díky příspěvku na péči za neuvěřitelných 7,- Kč/ hodinu. A proto jsme se stali, údajně, osmadvacátou nejbohatší zemí ve světě, a proto máme na rozdávání, že „musíme“ řešit uprchlické sirotky... etc., jelikož nevíme co s penězi.

Měl by někdo zájem, za cca 30,- Kč/ den, si ten buben vyzkoušet na vlastní kůži, než bude odstartováno a vypukne to, co kdyby opravdu mělo možnost něco u nás změnit, tak by to už stejně dávno zakázali? Tak co, naše milostivá vrchnosti? Stanovení příspěvku na péči, tedy kritéria pro určení závislosti na jiné osobě při nezvládání základních životních potřeb, či činností, jsou naprosto rozložena absurdním způsobem. Pokud invalidní důchodce, na základě jeho žádosti, obdrží I.stupeň závislosti a hnedle na „první dobrou“ nesplňuje samostatně zvládat 4 základní životní potřeby, tak je od státu obdařen neuvěřitelnou částkou 880,- Kč/měsíc. Tato částka není pro invalidního důchodce, ale pro osobu, která o něj pečuje. A tak nastává, ta zcela absurdní, situace, že cizí člověk má pomáhat někomu, kdo není vzhledem k postižení schopen zvládat příkladně kombinaci těchto základních životních potřeb, a nebo činností :

Mobilita : vstávání a usedání, stoj, měnění poloh, chůze s přestávkami 200 metrů po nerovném povrchu, chůze po schodech do vyššího patra, užívání dopravních prostředků včetně tech bariérových.

Tělesná hygiena : používání hygienického zařízení, mytí a osušování různých částí těla, česání a holení se, ústní a celková hygiena.

Osobní aktivity : vstupování do vztahů s jinými osobami, dodržování denního programu, aktivity obvyklé věku a prostředí, vyřizování vlastních záležitostí apod.

Péče o domácnost : finanční hospodaření, manipulace s předměty denní potřeby, běžný nákup, ovládání spotřebičů, vaření apod.; zohledňuje se pouze zletilým žadatelům.

A to všechno právě za těch již zmiňovaných 880,- Kč/ měsíc. Pokud se malinko do toho ponoříme, což by měla hlavně učinit naše mlaďoučká, zdravá, vitální a plná elánu, ministrně MPSV ČR, tak se na cifru 30,- Kč/den, a nebo 7,- Kč/hodinu, dostaneme velmi rychle a hravě, a to i bez kalkulačky. Vyjděme z faktu, že postižený invalidní důchodce potřebuje pomoc nepřetržitě, tedy denně, třicet dnů v měsíci, jelikož on si nemůže v sobotu, neděli, a nebo ve svátek, dát volno z toho, že by potřeboval spáchat na sobě hygienu … A pokud budeme uvažovat, velice racionálně, úsporně, že budeme tzv. “u zdi“, a když tedy postiženému a nemohoucímu naordinujeme 2 hodiny dopoledne a 2 hodiny odpoledne. A to vzhledem k rozsahu, který musí být splněn, aby byl příspěvek přiznán, tak to lze nazvat, že na toho dotyčného se úplně kašle, že nám je úplně jedno, jak žije, v čem žije, že se vlastně o něj nezajímáme a nestaráme. A nebo snad za 4 hodiny denně lze splnit všechna výše uvedená kritéria? A ještě ke všemu za těch zmiňovaných nehorázných 7,- Kč/hodinu. Takže I.stupeň je pouze alibisticky nastaven, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Toto podhodnocení uráží jednak toho postiženého, ale i toho, který má péči poskytovat, kdy se oba dva tábory doslova cítí, jako blbci. Co se týká II. stupně, tak v tomto případě je ohodnocen částkou 4.400,- Kč/měsíc, což už je trochu jiná káva, jelikož za tuto cifru těch kritérií musí být "jenom"  splněno, slovy, pět. Úplně je to do očí bijící, ten nepoměr, jelikož mezi jedničkou a dvojkou je rozdíl 3.520,- Kč/ měsíc, ale počet nezvládnutých životních potřeb, či činností, stoupnul pouze o, slovy, jedna. Je toto normální? Normální to rozhodně není, ale u nás to normální je. Stejně, jako je normální přídělový systém zdravotních a hygienických pomůcek. Nevím, jak to má se spotřebou hygienických pomůcek během menstruace ministrně sociálních věcí, ale dva kusy přídělu od státu na den zdravotnické a hygienické pomůcky, tak to je opravdu málo, v některých případech, až krutopřísně málo. A pokud invalidní důchodce, zdravotně a tělesně postižený, nechce být za úplné čuně, či dobytek, tak mu prostě nezbývá nic jiného, než sáhnout do svojí peneženky. Je zbytečné se pozastavovat nad dobou vyřizování žádostí, to jsou měsíce čekání, než úředníkovi upadne na list papíru razítko. Co je platné, že to zpětně proplatí. Žadatel přeci vlastně žádá o pomoc, a pokud někdo žádá o pomoc, tak asi tu pomoc potřebuje relativně rychle, a ne zpětně. Nebo rčení o tom, že kdo rychle dává, tak dvakrát dává už je také zrušeno, a nebo zakázáno? Stejně tak je zbytečné se pozastavovat nad nastaveným způsobem odvolávání se v případě zamítnutí. To nejdříve se měsíce čeká na zamítnutí oficiálně podané prvotní žádosti, aby se potom další měsíce čekalo na vyjádření o odvolání. Neodvolává se žadatel, ale je to realizováno skrz příslušný úřad sociální věcí, který to odesílá svému nadřízenému... trochu divné, jelikož je zcela logické, že nikdo si nebude kálet do svého hnízda. Odvolat se invalida může jenom, slovy, jednou. To potom mu je doporučeno, že má na výběr, ochránce práv, a nebo vyvolat soudní spor žalobou, ale to prý jsou roky, tím to celé zdůrazňují, aby dotyčného odradili … a nebo je doporučeno, no tak si to podejte znovu … AMEN …

Dotazuji se opakovaně, milostivá vrchnosti, má někdo zájem si to vyzkoušet, ten pohyb veverky v tom bubnu? Za těch sedm kaček na hoďku? Ještě než to za týden vypukne, to potom už nemá smysl, jelikož to Vám to bude zase všem už tuplem šumák? A nebo budete i nadále imitovat práci ve smyslu, jak Vám záleží na občanech České republiky? A nebo poskytnete návod typu … to jsou na tom ještě jiní lidé hůř … to se s tím musíte naučit žít ... To se holedbáme, jak jsme před světem “IN“, házíme doslova miliardami na všechny světové strany, ale doma, tak to akceptujeme, že celá řada našich obyvatel, na základě nefungující sociální politiky je nucena žít za hranicí společnosti. Tento stav je skutečnou diskriminací, a ne jestli se v písni zpívá ... černý muž pod bičem otrokáře žil ..., a nebo … kdo to byl, cikán černý, cikán …