Co se to s námi děje, že začínáme na "stará kolena" přemýšlet o emigraci?

Je z toho, až na zvracení, kdy ten co na někoho něco ví z minulosti, co by mohlo už jenom zavánět aférkou, tak bývá pánem situace. A je moc smutné, že po všech těch  zmarech, někteří z nás nechtějí znovu žít v područí bolševika.

Ne, ne, ne, nechtělo se mi o tom psát, bránil jsem se zuby-nehty, zapřísahal jsem se, ale sled událostí byl a je silnější, až mě to přemohlo. Měl jsem původně, tedy ještě mám, v plánu napsat něco daleko záživnější a zajímavější, ale i plnohodnotnější … nejdříve se však chci vyrovnat s tím, co mě semlelo, abych  to ze sebe vysypal a netahal to v sobě, jako balvan. Jestli jsem do této doby byl zcela uzavřeným člověkem, čehož je příčinou můj nelichotivý zdravotní stav, stal se ze mně samotář, který žije v samotě, tak teď to lze nadefinovat, že jsem … to všechno, ale  “na kvadrát“. Všechno to spustila ta skutečnost, že po všech politicko-kocourkovských handrkovačkách, kdo vlastně bude ve vládě, tak došlo na to, že bolševik je prakticky opět u kormidla, což pociťuji na sobě, jako obrovskou křivdu, prohru, zákeřnost, ale hlavně obavu z opětovného nebezpečí. Málo platné, i nadále budu tvrdit, že bolševická partaj patří do ranku extremistických spolků, které měly být jednoznačně ihned během sametu zlikvidovány a legislativně zakázány. Už je pozdě na to bycha honiti ! A opět se potvrdilo, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán, míněno tím, že benevolence, liknavost, lehkovážnost a pokus o ukázku humánnosti, v době sametu se právě teď projevují. Začíná to nenápadně, nejdříve se šéf bolševiků, Filip, občas usměje, což časem přechází už v úsměv lišácký. Na počátku opatrně vystrkují růžky, a sice tvrzením, že oni nejsou, jako ti před nimi, ale oni jsou úplně jiní. Což nemá hlavu, ani patu, jelikož jejich ideologie, a s tím všechno spojené, je stále stejná. No a pokračování je to, že se začínají, komunisti, vyjadřovat k tomu, co by mělo být pro ně tabu, a když na to přijde řeč, tak by měli se sklopenou hlavou šoupat nohami. Opak je pravdou, křídla jim začínají od doby sametu opět dorůstat, a tak to zkusmo prubnou, vylepšit si svojí pozici, ve věci „osmašedesátého“, nejdříve selekcí, kdo vlastně sem vtrhnul, jestli Sovět, Rus, a nebo Ukrajinec. No a ještě to vylepší tím, že vlastně se o žádnou okupaci nejednalo... přesně podle pohádky … jenom prstíček strčíme a hned zase půjdeme... Jsem tím vším zdrcen, jelikož jednak, jako Husákovo dítě jsem poměrně velkou část svého života prožil za bolševika, a když k nám přijel rudý bratr, tak mi bylo šest let a já o několik týdnů později, co nás navštívil “zachvátčik“ si vzal na záda aktovku a vyrazil prvně od školy. Celou dobu, až do sametu jsem většinou poslouchal co nesmím, převažovalo to nad tím, co můžu, a to ještě radši potichu a opatrně. Věřil jsem, celou tu dobu, že jednou odjedou, protože mi bylo vštěpováno do hlavy, že každá “návštěva“ musí jednou skončit a odejít. Potom to vypadalo docela nadějně, protože nám zase bylo vštěpováno do hlavy, ať chodíme k volbám, že kdo nepůjde volit, tak vlastně dává svůj hlas komunistům. A já, jak ten blbec, chodil poctivě k volbám, ale stejně jsem se “provolboval“ do situace, že opět součástí naší milostivé vrchnosti jsou bolševíci. Jsem z toho zdrcen, že ti co měli, a nebo mají tu možnost, vlastně měli, už je to čas minulý, už tam zase sedí a červená se to tam třešničkami, tak neudělali vůbec nic pro to, aby se v budoucnu nemohla opakovat politická historie naší republiky. Jsme prostě nepoučitelní. Zcela jistě to nepůjde tak rychle, že by se to dotýkalo mě, snad tedy ne, Pane Bože, ale pro další generace je tady zaděláno na docela rudý průšvih … a oni tam jenom sedí, lelkují, zevlují a handrkují se o totálních banalitách, řeší žabo-myší války mezi sebou, a nebo si vzájemně perou špinavé prádlo, zatím co komunista mlčí, vyčkává, usmívá se a v tichosti si mne ruce … když se dva perou, tak třetí vyhraje … koho bude za několik let zajímat, až se něco semele, nedej Bože, že si to Kalousek s Babišem rozdávali a vzájemně se titulovali … zloděj zlodějská vožralá... estébák … koho bude zajímat jestli někdo diplomku obšlehnul, a nebo “zapomněl“ uvést citace … ten, kdo studoval, tak moc dobře ví, jak se věci mají … to je jedna věc, kdy tou druhou věcí je to, že ten, kdo je bez hříchu, ať hodí kamenem. Nikdo po tom, ani nevzdechne, stejně tak si nikdo už nevzpomene na frázi : ZA LEPŠÍ ČESKO, protože v situaci, v budoucnosti, kdy současní zastánci hesla : PO NÁS POTOPA … budou již na odpočinku a jich se to týkat nebude. Jsem zděšen situací, že alespoň teď se naše milostivá vrchnost nedokázala, alespoň na chvilinku semknout, aby zabránila tomu, o co se komunisté pomalinku, polehoučku a nenápadně snaží celou tu dobu, co jejich spolek nebyl po sametu zlikvidován a zakázán. Ať si říká, kdo chce a co chce, komunista je extrémista, který jednoznačně touží po moci … a to se nemělo stát, to se nemělo dopustit. A to, že opět začínají být tzv. “v laufu“, tak o tom jednoznačně svědčí události posledních dnů. Kdo tady nahlodal a zpochybnil události osmašedesátého roku? Kdo zadělal na pochybnosti, že najednou, z ničeho nic, po padesáti letech se vůbec pozastavujeme nad tím zda to byla okupace, či nikoliv? Je toto vůbec možné? Copak máme klapky na očích a nevidíme ty dobové dokumentární filmy co se tady vlastně tehdy dělo? Copak nejde z těch záběrů hrůza a strach? Kde se bere to špatné, nebo vůbec žádné, svědomí, v některých z nás, si dovolit vůbec položit tuto otázku, zda to byla okupace? A to, že srpnové události jsou zcela evidentně zpochybněny a skutečnost, že se jednalo o okupaci je opravdu nahlodána, tak svědčí fakt, že o všem muselo proběhnout jednání v parlamentu, o všem se muselo hlasovat a o všem bylo rozhodnuto v usnesení. Zasedání jsem sledoval ze záznamu na ČT 24 a musím se přiznat, že jsem nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že vůbec naši politici mají tu nehoráznou drzost o tomto jednat. Jaké potřebují usnesení na tento agresivní akt, kterým bylo překročení našich hranic a následná represe? Co na tom, že se u nás, na více, jak dvacet let, uhnízdil Rus, potřebovali projednávat? A pokud chtěl tady někdo dělat alibistická gesta, tak co ta chabá a ostudná účast, tedy spíše neúčast, co ty prázdné lavice, kde byli všichni, kde byl premiér? A co mají znamenat ty trapné vzkazy těch, kteří nebyli přítomni, a že na dálku hlasují a souhlasí s usnesením? Kde je úcta k těm všem mrtvým, tedy vlastně padlým, kdy se jejich krev octla na naší státní vlajce? Jsme ještě vůbec patrioti? Bohužel, pravděpodobně nejsme, jinak by se v den smutného srpnového výročí nemohlo odehrát před budovou českého rozhlasu v Praze, to co tam dopustili zrealizovat naše politické špičky, za ubohého “čumění“ členů jejich ochranek. Na místě, které se jednoznačně nechá označit za místo pietní, které by sneslo srovnání s hřbitovem, či kostelem, jelikož tam přišlo o život, tehdy v srpnových dnech, 17 občanů, tak se rozpoutala zrůdná a neetická bitva … řev, pískot, nadávky, urážky, vulgarní projevy, zášť, agresivita, vyhrůžky … Jsme ještě vůbec ve 21. století, 3. tisíciletí, a nebo jsme se právě, 21.srpna 2018, vrátili do prvobytněpospolné společnosti? Je mi z toho všeho moc smutno, je mi z toho všeho moc špatně. Až na zvracení mi je, z toho co se tady poslední dobou děje, kdy vlastně ten, kdo na někoho něco ví z minulosti, co by mohlo už jenom zavánět aférkou, tak ten má moc ve svých rukou a bývá pánem situace. Je moc smutné, že po tom všem, po těch letech, co člověk v minulosti prožil a zažil, kdy byl limitován většinou tím co nesmí, než co může, tak na "stará kolena", aby snad začal  přemýšlet o emigraci, jelikož už znovu nechce žít v područí bolševika…… LIDÉ, PROSÍM, BDĚME …....