Prodlužování hokejové agónie Jaromíra Jágra je tanec slona v porcelánu a cesta do pekel.

Účelové, dvou sekundové, nastupování do zápasů za Kladno k povinnému získání 15-ti zápasové kvóty, tajemné a mlžící informace pro veřejnost ohledně jeho zdravotního stavu …protěžování, které není férové vůči jeho "spoluhráčům" .

Trochu na úvod, ve vší úctě a s obdivem k naší hokejové legendě „J.J.“ ... hokeji doslova zasvětil svůj celý život a obětoval všechno, co se vůbec obětovat dá. Celou dobu jeho kariéry jsem jej obdivoval, určitě nejsem sám, fandil mu, sledoval jeho výkony, výsledky, úspěchy, ale i nezdary, toleroval jsem i to, i když jsem s tím vnitřně nesouhlasil, že z něj, zejména, naše média vyrobila do jisté míry nějakou ... modlu … ke které je nutné vzhlížet … a on si na to zvykl takovým způsobem, že asi přišel o všechnu soudnost v době, kdy měl už pověsit brusle na hřebík. Možná si uvědomil, že svojí šanci, k racionálnímu odchodu do hokejového důchodu, promáchnul, či prošustroval, jelikož to poslední hokejové „čau“ mělo být po loňské sezóně. „J.J.“ budu obdivovat a uznávat nadále, i když letošek, tedy jeho letošek, to byl, a ještě je, už úplně jiný příběh, který se možná nechá pochopit, protože umění odejít včas, tak to je opravdu uměním tím největším. Žádná další sezóna, tedy ta letošní, už se konat neměla, protože to už není, tedy prakticky již nebyla, žádná hokejová sezóna, z které by se vrátil se štítem, ale to už je jeho, pozvolna se rozvíjející, hokejová agónie, z které se vrací na štítě. Všemu tomu předcházel ten jeho neobvyklý, rychlý, či chaotický návrat ze zámoří, kdy se najednou a prakticky nečekaně objevil s balíkem hokejek a hromadou sportovních báglů na letišti v Praze. Opět, ve vší úctě, takový úprk ze zámoří, kde prožil převážnou část svého života, kde určitě do jisté míry zcela jistě nějakou tu stopu po sobě zanechal, tak je s podivem, že to vzal takovým fofrem přes oceán, prakticky bez rozloučení, kdy se to nebojím nazvat … vyběhnout, jak s horkým popelem … Co za tím všechno bylo nemá cenu „špekulovat“, ale zcela jistě to nebyla touha po svíčkové a houskových knedlících. O vzniklé „Jágrmánii“, která naprosto zcela kontraproduktivně vypukla po jeho návratu, jsem se již zmiňoval v jednom ze svých minulých příspěvků. Snažil jsem se to vypodobnit v duchu, že „J.J.“ zahájil boj s větrnými mlýny, ale ono to celé dostalo postupem času úpně jinou fazónu, bohužel. Tehdy ještě nastupoval do zápasů, které i odehrál od „A“ do „Z“, i když pravdou asi zůstane ta skutečnost, že zrovna v té době se Kladnu přestalo, jako na potvoru, dařit. Mohla to být náhoda, ale také to mohla být ta skutečnost, že spoluhráči „Džegra“ a spolumajitele klubu, v jedné osobě, tak se doslova podělali strachy a hlavně nervozitou, která jim svazovala ruce a nohy zároveň …mám nahrát, nebo musím mu nahrát, můžu si dovolit vystřelit ... prostě mezi ně nezapadnul. Tato situace vyvrcholila událostí, která byla v médiích komentována ... Jágra nám tady nikdo mlátit nebude … při utkání s Havířovem došlo u mantinelu k souboji, při kterém „J.J.“ byl zraněn a na led málem vjela RZS. Pochopitelně nastala i diskuze, jestli to byl fér zákrok, a nebo zákeřný faul. Z pohledu „ obyčejných hráčů“ to byl zákrok férový, v rámci dohrávání hráčů u mantinelu, tedy tzv. HIT, ale z pohledu „Projágrovců“ to byl surový a zákeřný faul, z čehož vyplynul i ten výrok v médiích. Jak to dopadlo, to je věcí rozhodčích, ale co je důležitější, že po tomto incidentu nastalo období, kdy „J.J.“ přestal nastupovat do hry, do celé hry, ale začal nastupovat na pouhé 2 sekundy a po zahájení zápasu se již do hry nedostal. A co je ještě důležitější, že po nastavení tohoto systému, se Kladno začalo opět zvedat a začalo se dařit, opět, jako na potvoru. A právě dnes Rytíři z Kladna můžou slavit, protože postoupili do baráže o návrat zpátky do Extraligy. Jak komické, no spíše trapné, jsou záběry, kdy odjíždí hráč s číslem "68" na zádech ihned po zahájení utkání na střídačku a mizí v útrobách stadiónu, kdy za ním cupitá nosič s obrovským balíkem jeho hokejek v náručí. Stejně trapný, ale už ne komický, spíše smutný, byl záběr, jak celý manšaft slaví na ledě, v jednom chumlu, postup, ale na střídačce je osamocený hráč s číslem „68“ na zádech … prostě mezi ně nezapadnul. Jednalo se o zcela evidentně účelovou záležitost, kdy musel „J.J.“ splnit povinnou kvótu 15-ti zápasů, aby mohl nastoupit v utkáních o postup Kladna do Extraligy, a nebo dokonce i hostovat v barvách třineckých ocelářů, s kterými má smlouvu na hostování. Opačným pólem jeho snahy o to, aby Kladno postoupilo je jeho zdraví. Jedná se zcela o ojedinělé a zamlžené informace ohledně jeho zranění kolena, což bylo údajně důvodem toho, že nehrál, ale pouze si získával potřebnou kvótu. Většinou v životě obecně platí pravidlo, že existují vždycky pouze dvě možnosti a to platí i co se týká zdravotního stavu. Buď jsem zdravý a můžu hrát, a nebo jsem zraněný a hrát nemůžu, protože si léčím zranění. Mezi tím nic neexistuje. Celá tato „laborace“ kolem „J.J.“ může vyvolat pocit křivdy a nespravedlnosti, jelikož jeho „spoluhráči“ to mohou brát, jako účelové protěžování, které nemá se sportovním duchem a férovostí nic společného. Jak a čím pomohl Kladnu, do těchto chvil, jak hlásal ? Ano, má tu možnost svému klubu pomoct, ale už bez bruslí, ale v kravatě, a to pouze z pozice spolumajitele. Jako hráč už to nepůjde, nakonec se o tom i přesvědčil sám, ale přiznat si to ještě stále nedokáže. A tak tedy u naší legendární „osmašedesátky“ nastalo období hokejové agónie, kterou se snaží co nejdéle prodlužovat, kdy si neuvědomuje, že si tím značně snižuje svůj kredit získaný během jeho hokejové kariéry.