Program Antibabiš … terminus technicus, jako vyšitý … asi, jako kdysi byla nosočistoplena.

... ale nechme na hlavě … už se cuká, už se cuká ? A nebo se ještě, zatím, necuká ? Rozhodně mě nový termín v naší politice, Program Antibabiš, dokonale pobavil.

Politice nerozumím, tečka, přes to dál nejede vlak. Podle toho také moje příspěvky týkající se politiky vypadají, a proto se snažím na toto téma moc nekomunikovat. Nakonec náš pan prezident sám řekl, že politika je řemeslo, které se musí nejdříve dotyčný naučit, a že on sám se jej učí, již přes dvacetpět let. Někdy však zhřeším a nechám se strhnout a na politické téma také něco vypotím. To, když mě něco totálně vytočí a nestihnu to včas vydýchat, a nebo když mě něco totálně rozseká, tedy dokonale pobaví.

Přesně podle předlohy knižní publikace U nás v Kocourkově. Bohužel, na některé věci, či záležitosti, které se týkají naší politické sféry, nemusí být našinec žádným erudovaným odborníkem, tedy politologem. Selský rozum úplně postačí, stejně tak, že 1+1=2, alespoň by to tak mělo platit, doufám tedy, snad ? Už je to snad zvyk, že se u nás na významné politické posty, nejlépe a s oblibou, na posty ministerské, cpou a  stavějí neodborníci, tedy profesní a odborní amatéři. Z minulosti těch příkladů, tedy spíše těch případů, je celá řada, nakonec jsme měli „ na obraně“ herce, před tím i ženu, a teď, pozor změna, je tam opět žena. Nic proti emancipaci nemám, ale zarazilo mě, že jsem zaslechl v médiích útržek rozhovoru, aniž bych to chtěl vytrhovat z kontextu, … no když ona říkala, že by se jí to líbilo dělat, tedy tu  „ obranu „ … tak tedy proti gustu žádný dišputát. Je to přeci jenom otázka zvyku, nakonec zvyk je železná košile a člověk si zvykne na všechno, i na oprátku. Ale toto mě již nedokáže pobavit, jelikož ne nadarmo se říká, že opakované vtipy přestávají být vtipnými. Stejně tak mě nechává již chladným a klidným, když se na významném ministerském postu objeví, docela, odborník, jak se někdy používá, z oboru, či od fochu, který se kolem dané problematiky někdy motal, a nebo ještě v současné době motá, ale ten zasejc je přeci nebezpečný, a tak mu to zpříjemníme, až jej prostě vyšachujeme. Přeci se traduje, že sto-krát nic, umořilo i osla. Nebo vola ? Neznám celé pozadí, ale docela mi to připomíná, to co se poslední dobou děje okolo autora nového terminus technicus : Program Antibabiš. Program Antibabiš, prý podle autora, je programem všech ostatních politických stran, které nechtějí, nejsou ochotné, a nebo schopné, se dohodnout. Jak sám autor, pan Babiš, uvádí u ostatních stran není žádná rozumná odezva. Pod pojmem „rozumná“ si můžeme představit hodně věcí, či pojmů, jelikož je to obrovské a neohraničené pole neorané, asi jak obdobně vypadající pojem „výhledově“. Prostě nedají tomu Andrejovi pokoj, nenechají mu klid na práci, nenechají jej, jak on sám používá velice s oblibou, makat. Teď tedy všichni „prý“ vyrukovali s Programem Antibabiš, což zcela zjevně pana premiéra, v demisi, posunulo malinko na vedlejší kolej, v jeho neotřesitelných a pevných názorech. Najednou začíná pomalinku připouštět, to co před tím odmítal, a sice směřování všeho k předčasným volbám, opět opatrně, jenom prý. Už se cuká, už se cuká? A nebo se ještě, zatím, necuká? Na jednu stranu se mu není co divit, že takto začíná, už hlasitě uvažovat, pokud není ochota se domluvit a přistoupit na řadu kompromisů. Ale musí si uvědomit, že pokud se má najít nějaký kompromis, že ústupky se musí udělat na všech válečných frontách, jinak to jsou pouhé žabo-myší války, házení klacků pod nohy, arogance, nenávist, antagonie, kdy to končí konstatováním o rozdělení naší společnosti. Jak alibistické. Jak pokrytecké. Jak přízemní.  Ale celý, ten zakopaný pes, je úplně někde jinde. Není to totiž o tom, že společně vymyslíme, jak to vyřešit a udělat. Je to o tom, že veškeré úsilí vynaložíme na to, jak to neudělat. Když si k tomu přičteme, že většina z těch našich politických kreatur, jsou sebestřední exhibicionisti, kteří si na veřejnosti, prostřednictvím médií, umí akorát masírovat svoje EGO, tak máme výsledek toho 1+1=2. A co bude dál ? Jako obvykle. Po nás potopa. Pravděpodobně nastane scénář, který na začátku byl pro ně nepřípustný, přímo vyloučený, později to bylo možná, snad, ale teď už je to ve fázi … pokud … tak jsou předčasné volby na stole. Pan premiér, v demisi, doslova prohlásil, že předčasné volby již nevylučuje. Dokonce už i laškoval s jejich termíny … v květnu? … podzim, jako souběh s komunálem a senátem? … pro jistotu to označil, jako spekulace z jeho úst. A nebo, že by špekulace? Rozhodně za všechno může Program Antibabiš, to je ta příčina celé situace, kam se řítíme, a která se nechala předpokládat, aniž by musel člověk být politologem. K tomu stačí zdravý selský rozum a umět, alespoň právě těch 1+1=2 . Naše milostivá vrchnosti, a kdo to všechno odskáče?