Pelta & Babiš-Faltýnek … podobnost čistě náhodná … he, he, he, tak to tedy, sorry jako ...

…možná to  bude spíše glosa a nebude to splňovat podmínky blogu. Ale rozhodně je to nestranný a hlavně, jak se poslední dobou používá, to je zcela vyvážený názor, protože proti těm politickým taškařicím jsem se stal již imunním.

… Pelta, Babiš, Faltýnek, atd. … jsou funkcionáři, politici, veřejní činitelé a já nevím co ještě všechno, kdy každý má jiné zájmy, jiný záběr a sektor ze širokého spektra veřejné a politické angažovanosti. Na první pohled je nic nespojuje, každý z nich si tzv. „ jede tu svou „ a na svém písečku. Řeklo by se, že je opravdu nic nespojuje, a pokud přeci by to trochu tím zavánělo, tak se to ukočíruje a vrátí zpátky do povolených mantinelů oblíbenou frázičkou, která se sice, více, či méně, používá v kinematografii … podobnost čistě náhodná … v souvislosti s načasováním, kdy se nám aférky začnou dávat do pohybu. Z posledního období je těch her na náhodu, nějak hodně, ale hlavně nám začínají přibývat přímo kvadratickou řadou. A tak se stane, že prakticky v předvečer volebního finále v soutěži o nejvyššího, z těch nejvyšších, v našem fotbale, mizí p. Pelta za dveřmi vazební věznice, jako by jej pohltila vesmírná černá díra …. Teď se nám tu začíná pomalinku rýsovat další hra, a sice konečný a finálový pokus o definitivní odstřel p. Babiše, a také ruku, v ruce, s ním i p. Faltýnka. A tak je nejvyšší čas, na to, vytáhnout nějaké, relativně, staré, tzv. „sračky“ (pardon), kdy za to může posloužit např. Čapí hnízdo. A těch případů z minulosti, kdy tyto situace většinou vždy byly označeny, že se jedná o podobnost čistě náhodnou, tak těch bylo nespočítaně. Mohl bych je tady začít i vyjmenovávat, naprosto konkrétně, ale určitě je většina z nás má v živé paměti, protože život u nás v Kocourkově nikdy nikoho neomrzí. Vždy se jednalo o přesně načasované zveřejnění nějakého průseru, v souvislosti s blížícím se termínem něčeho důležitého a zásadního. Troufám si tvrdit, že premiérou těchto taškařic byl sarajevský atentát, který tu hru, na náhodu a podobnost čistě náhodnou, zcela jistě odstartoval. Nebyl to ten atentát, který byl záminkou k rozpoutání I.světové války, ale byl to tzv. „sarajevský atentát“, nebo tedy pokus o něj, ze současnosti a v rámci naší, tuzemské, sféry v po sametovém období, kdy  někteří politici začínali mít velice ostré loktíky a začali víc a víc vyčuhovat z řady ... také to bylo, tehdy, označováno, že se čekalo, až nastane situace, že kocour (p. Klaus) nebyl doma, a tak myši měly préééé … no a od té doby už uplynula v našich řekách hromada vody, ale také je to i jedna náhoda vedle druhé. Prostě smůla … podobnost čistě náhodná …

Ale každá mince má i svojí druhou stranu, a tak musím konstatovat, že sice tyto hry na náhody nejsou v žádném případě férové a tzv. „ se mi eklují „, ale jsem vděčný za to, že probíhají u nás, tak jak probíhají, a sice v duchu SAMETU, tak jak proběhla slavná sametová revoluce. Jsem rád, že to nedošlo, a ani snad nedojde, my jsme v tomto směru racionálně uvažující národ, tak daleko, aby to směřovalo k puči, a nebo k veřejnému lynčování. To, že je v našem systému jistá anarchie, to si troufám tvrdit, a nebudu asi sám, to je věc jedna. Druhá věc však je ta skutečnost, že v ulicích je klid, nejezdí nám tam tanky, ani obrněné transportéry, pokud tedy „mistr Konvička“ zrovna neblbne na „Staromáku“ s velbloudem. Že se nestřílí, netečou po chodnících potoky krve, a když už to je trochu cítit nasmrádle, tak máme přeci kam sáhnout. Máme po ruce třeba Nagano, nebo Wimbledon , olympiády, ať už letní, a nebo zimní, a nebo nás třeba dokáže i semknout, alespoň na čas, povodňová vlna z tisícileté a stoleté vody, abychom i nadále zůstali tzv. „při zemi“ a uvažovali racionálně.