Lidé bděte...nad tím, s kým se dáte ve svém životě, v naší společnosti, do „holportu“...

… jelikož naše společnost je plná hyenismu, který nemá hranic a nezná mezí. A naše vrchnost ? Tak ta, tomuto životnímu stylu, tomu hyenismu, jde příkladem, přímo ho preferuje. Lidé bděte, protože cesty zpátky potom už není.

PROLOG :

… tento příspěvek nemá za účel, abych vyvolával lítost, a nebo si skrz klávecnici masíroval zde své ego. Tento příspěvek má za účel preventivně ochránit všechny ty, kteří mají to štěstí žít svůj tzv.“ normální život „ …

Naše společnost je plná hyenismu, kdy se úspěch neodpouští, kdy naopak fascinující je, když někdo je na dně a ryje doslova hubou v zemi a blátě. Celý hyenismus spočívá v tom, že nejjednodušší kořistí jsou všichni ti, kteří se už nemohou bránit...beznozí, slepí, ochrnutí, chromí, psychicky a duševně nemocní... to je to pole neorané, kde je nejsnažší cesta ke kořisti. Jsme ve společnosti, kde poskytování druhých šancí je pouze pro vyvolené, pro vyvolené, kteří se někdy nazývají tzv. „ těch horních desettisíc“. Normální, běžný, slušný, obyčejný člověk je prostým a nepotřebným červem, kterému se šance nedávají, už ze zásady. A ti vyvolení, když ve své druhé šanci neobstojí, tak dostávají ještě třetí šanci, pátou, desátou, padesátou...prostě... ruka ruku myje...já na bráchu, brácha na mě...

Pojmy v naší společnosti, jako spravedlnost, lidská práva,ombudsman... apod. Jsou jenom demagogické a nefungující propagandistické pojmy, včetně jejich úřadů a úředníků, kteří jsou rádi, že jsou tam, kde jsou, pěkně v teplíčku na svojí židličce... a všechno ostatní jde mimo ně... nezájem. Celý hyenismus zachází, až tak daleko, že je doslova zadupávána důstojnost a osobnost člověka, kdy dochází ke společenské diskriminaci a šikanování těch, kteří už nemají síly se bránit, ani prostředky k tomu, aby se bránili. Nemají sil jak psychických, tak ani fyzických, a tak čekají v koutě, do kterého byli zahnáni, jako štvaná divoká zvěř, která také vytuší , za přispění svého zvířecího pudu sebezáchovy, že to má spočítané, že predátor je už blízko, že teď je to v jeho otěžích, kdy zasadí tu poslední ránu...ránu z milosti... I já si stále dokola pro sebe opakuji...proč mě zachraňovali ?... proč mě léčili a snaží se léčit ? … proč ?... proč ? … Když mě stejně nechávají pomalinku chcípat, vyhladovět(obrazně myšleno), jako v hladomorně, kdy tou hladomornou je naše společnost, se všemi těmi zákonodárci a jejich posluhovači. Kdy ta hladomorna je také pouze pro vyvolené, ale v obráceném slova smyslu, kdy je pro ty, kterým se v životě ne všechno povedlo, zakopli, udělali přešlap, kdy je vše umocněno ještě tím, že ve svém životě přišli o všechno(teď nemám na mysli hmotné statky), ale přišli o všechno a o všechny. Kdy ve svém životě přišli i o to nejcennější, a sice o své zdraví. A ty hyeny to moc dobře vědí, vždyť to mají pořádně zmapované, že jsem pro ně snadnou kořistí v této naší sociální džungli, která nemá již sil se bránit. Jsem snadnou kořistí, která již pouze čeká na jedno jedinné...až smrtka zavolá...

Lidé bděte, i když teď jste na tom dobře, myslíte si, že se Vám to nemůže stát, daří se Vám, jste šťastní, žijete spokojený život, netvrdím, že bezstarostný, starosti a problémy jsou a budou vždycky a všude, ale v rámci možností tzv. „žijete normální život“.......

Zveřejňuji svůj E-mail, včetně odeslaných příloh,ze své soukromé korespondence, adresovaný pracovnici organizace Člověk v tísni, která se v rámci jejich možností mi snaží usnadnit tu cestu, touto společenskou džunglí. I když ta celá snaha byla, a je, spíše kontraproduktivní, ale za to ona nemůže, a její snaha je nezpochybnitelná, jelikož i ona se pohybuje v této sociální džungli, kdy má přesně nastavené mantinely svého pohybu.

Dobrý den,
děkuji Vám slečno Terezo za Váš E-mail a Váš zájem o to , jak se mi daří. Není to vůbec se mnou dobré, a to je i důvod, že jsem se odmlčel, za což se Vám omlouvám.....  Jsem prakticky na začátku cesty, a to jako cca před rokem, když jsme se viděli prvně. Důvodů je hnedle několik,  a tak v krátkosti něco napíši, i když jsem si vědom, že z celou řadou názorů se mnou nebudete suhlasit. Celý ten rok po mém propuštění z hospitalizace v Dobřanech jsem se ze všech svých sil snažil o to, abych začal znovu tzv. žít, a to cestou férovosti, upřímnosti, dle pravidel nastavených naší společností, tedy bez postranních úmyslů a kličkování. Výsledkem je to, že odměnou za tuto snahu mi je tzv. "jojo-efekt", který u mě nastal ve všech směrech. Jelikož mi přiznali důchod, tak mi pochopitelně sebrali příspěvek na bydlení. Tím, že jsem se ke všemu začal hlásit, tím myslím moje resty, tak pochopitelně na mě tzv."naskákalo" plnop srážek, včetně už i přednostních, to je jak jsme se bavili naposledy, a tak se tedy i stalo, že jsem v současné době již cca 1.000,- Kč pod hranicí životního minima, jelikož mi poštovní doručovatelka nosí 8.270,- Kč. Pochopitelně, že po zaplacení bydlení a nákladu s tím spojených, tak mi zbývá na měsíc cca 2.000,- Kč. Což je ještě méně, než před rokem, než mi byl přiznán invalidní důchod a já pobíral tzv. "hmotku", jako asociál tohot státu. Obrat nastal i ve věcech výživného, jelikož jsem se opět poctivě přihlásil k tomu, že bych chtěl dluh na výživném narovnat, a k tomu jsem odeslal i k rukám bývalé "rodiny" patřinou korespondenci v slušné, až chvílemi potupné a ponižující se, formě.  Výsledek se dostavil obratem a proběhne to přesně tak, jak jsem je v dopisu žádal, aby to neproběhlo, tedy to dali k soudu...to mi oznámili holou větou v SMSce : ... dali jsme to k soudu... Jako poslední bonbónek je to, že se mi ozval exekutor, že plánují ke mně návštěvu, že mi to doma vyberou, polepí a odvezou...co půjde.. a že ani nemusím být doma, že si vezmou k tomu policii, odvrtají zámek a náklady na zámečníka mi naúčtují. Před chvílí jsem se vrátil z pošty, jelikož jsem jim psal a poslal doporučený dopis, kde jsem je seznámil podrobně se svojí situací, jak finanční, ale i co se týká mého movitého majetku. Tuto věc, toto opatření, tuto tzv." labutí píseň", z mého pohledu, jsem udělal z posledních svých sil, jelikož stejně vím, že nejsem pro ně člověk, ale pouze klient, který je vedený pod číslem jednacím. A to co je obsahem dopisu, tak nazvou "dojemným" příběhem, který vypotil grafomann,  kterému se akorát budou smát. takže nějaké plány a úvahy o tom, že bych se nechal prolustrovat co se týká dluhů, a nebo úvahy o insolvenci. K čemu mi bude to, že budu vědět cifru dluhů, abych se měl od čeho odrazit, když jsem v totální patové  situaci a pasti.  Já potřebuji akorát vědět, jak mám vyžít s 2.000,- Kč na měsíc. O tom, že bych šel pracovat, tak není řeč, ani nesmím,jelikož jsem invalidou ve 3. stupni a ještě mi přizanli i to, že jsem osobou ZTP,dokonce hned ve stupni  2.  Jsem na tom psychicky dost špatně, jelikož mě frustruje hlavně to, kam jsem za ten rok posunul... v podstatě by se to nechalo nazvat...jeden krok vpřed, ale dva kroky zpět... Co se týká fyzického stavu, tak je to obdobné s tím psychickým, jelikož mám dny, kdy nemám fyzickou sílu si dojít, ani do obchodu pro rohlíky.....takže asi takto to se mnou vypadá, a to jsem to myslel dobře, poctivě, bez kličkování a bez postranních úmyslů. O té kauze ohledně mých vyrabovaných, vyplundrovaných a ukradených věcí a přístupu samotného právníka k tomu všemu, tak zatím jsem v tom nepodniknul nic, jelikož na toto sílu opravdu již nemám....
Slečno Terezo, nechci vyvolávat lítost, ani podobné emoce, nechci Vás tím zatěžovat, ale píši Vám, tedy odpovídám na Váš E-mail, na základě Vašeho dotazu....v podstatě ze slušnosti a také hlavně ve vší úctě k Vám, jelikož si Vás velice vážím. Určitě bych byl také radši, kdybych Vám mohl psát o něčem příjemnějším a veselejším, než Vám sdělovat toto moje životní bahno. Ty přílohy v tomto E-mailu neberte nějak zle, nebo osobně, nebo že se jedná z mé strany o nějakou mojí rebélii, či předvádění se před Vámi a okolím....takto se cítím uvnitř, nic víc v tom není...
P.S. Omlouvám se za případné pravopisné chyb, a nebo překlepy, já nemám sílu to po sobě ještě číst, děkuji za pochopení.
Přeji Vám hezký den,
Ivo Panuš

EPILOG :

… všichni to tady máme, na tomto světě, pouze na určitý čas propůjčené, bez rozdílu toho, v jakých životních situacích se nacházíme...