Scorpions, hudební agónie, a nebo zapomněli opustit večírek v tom nejlepším ?

Na hudebním poli se již pohybují více, jak 50 let, kdy tehdy začínali, jako obyčejná školní kapela. Nezačíná se, ale s postupem času  pomalu již jednat, v souvislosti s jejich hraním, o jev kontraproduktivní ?

PROLOG :
...skupina v roce 2010 vyrazila na rozlučkové turné, kdy oznámila konec kariéry. Zpěvák Klaus Meine tehdy řekl : " ...myslím, že večírek se má opustit v tom nejlepším, i když připouštím, že občas může být těžké najít dveře ven..."
 

Scorpions považují hudební odborníci za nejúspěšnější německou rockovou kapelu, která i přes avizovaný konec nadále vystupuje, kdy v únoru letošního roku zavítala i do Prahy. Je zbytečné se zde rozepisovat o celé historii skupiny, která za tu celou dobu své činnosti je velice rozmanitá. Je zbytečné zde připomínat vzestupy i pády, té původně školní kapely, která byla založena již před více, jak 50-ti lety, a kdy za celou dobu se ve skupině vystřídala celá řada muzikantů. Snad za zmínku stojí působení sourozenců Rudolfa a Michaela Schenkera, kdy právě Michael po čase odešel ke známé britské skupině UFO. Pro zajímavost, UFO je velice oblíbenou kapelou velikánů Iron Maiden, a ne náhodou lze na jejich turné slyšet, jako INTRO, snad vůbec nejznámější song od UFO...Doctor,doctor...
   V tomto příspěvku bych se chtěl spíše pokusit o rozbor zásadních období u "Škorpíků". Možná tím rozčílím ortodoxní fanoušky, ale musím se přiznat, že do dnešního dne jsem úplně nepřišel "Škorpíkům" na chuť. Jak s oblibou používám, že mi nevadí, ale nevyhledávám je. I odbornící někdy tápou kam je vůbec zařadit. Někdo je pasuje do hard rocku, jiní zase do melodického heavy metalu. Při tom je zcela bez debat, že pokud se vysloví Scorpions, tak většině z řad hudebních posluchačů se vybaví jejich lyrické a rockové balady. Pravdou, ale zůstává a stále platí, že čeho je hodně, tak toho je už potom příliš. A to platí i v případě rockových balad, z kterých, a toho se nelze zbavit, neustále při zpěvu vylézá a vkrádá se do uší německý akcent. I když v angličtině zpívané ploužáky a oplodňováky, tak je tam cítit to jejich " firciš,achciš,cvanciš,drajciš ", které je tak typické právě pro region Německa, v kterém mají muzikanti své původní kořeny.
Celý průlet těmi více, jak 50-ti lety aktivní kariéry "Škorpíků", kdy určitě mají za sebou obrovskou hromadu práce, to nelze popřít, se nechá rozdělit  do tří oblastí.

1.) Styl muziky, konkrétně tento kousek, tato ukňouraná záležitost, která je profláknutá tím, že při produkci, či poslechu se dějí věci, které se dělají v životě úplně poprvé.... a to platí a traduje se z generace na generaci, z pokolení na pokolení, kdy absolutní vrchol a úspěšnost se řadí na konec 80-tých let.

2.) Za hymnu změn ve východním bloku, včetně bourání neslavně proslulé zdi v Berlíně, je tato záležitost, která si vysloužila přezdívku " pískaná ". Sice se jedná ve své době, tedy začátek 90-tých let, o velice populární věcičku, ale, ale, ale.... Zasáhla zde jednak obrovská eufórie z toho co se dělo s souvislosti se změnami režimů ve východním bloku. A také byli v té době " Škorpíci " velice intenzivně tlačeni komercí do kouta. Nebylo dne, nebylo hodiny, aby "pískaná" nehrčela v médiích, nebylo diskotéky, či tancovačky, aby skladba nezněla minimálně, alespoň jednou za večer.

3.) Poslední oblast, je období, kdy už je prakticky po všem a rozhodnuto, a sice rok 2007, kdy kapela vydala album Humanity Hour 1, z něhož je i tato skladba. Samotný Klaus Meine toto album označil : "... je tady, protože tady je...tady a teď...". Styl muziky je úplně již někde jinde, kdy je z hudebího projevu cítit odevzdanost a rezignace, a poslouchatelný kousek je ten, který zde právě zní. Jedná se o melodickou, houpavou a hlavně chytlavou věcičku, která v duši vyvolává nostalgické vzpomínky a pocity, které jsou umocňovány současně běžícími fotografiemi. Při poslechu a sledování fotografií vás napadne....tak tohle je už vážně konec a čas odejít, kdy to co bude následovat, tak už bude pouhou kontraproduktivní činností a obyčejnou hudební agónií. 

Video zdroje : You Tube

EPILOG :
...ať už v životě člověk dělá cokoliv, dělá to poctivě, pořádně, baví ho to a věnuje se tomu s láskou, tak je vždy těžké z toho rozjetého vlaku vystoupit. Je velice těžké tzv. " neprošvihnout " ten správný moment a správný čas.  Už jenom najít tu hranu toho, kdy se rozhodnout ke konci je velice náročná záležitost, a toto  platí i v případě Scorpions.