… poslední titulky z novin, těsně před celosvětovým válečným konfliktem …

… lodě USA se blíží ke Koreji … KLDR hrozí odpovědí, jaderným útokem proti USA … Kreml je znepokojený … L. P. 2017.04.12 …

PROLOG :

… nejsem žádným politologem a o poltické dění se spíše zajímám, tedy spíše se ho snažím vnímat z důvodu, abych intelektuálně nezahníval, a tak i tento příspěvek v žádném případě nepatří do ranku politického, ale spíše společenské rubriky, kdy se snažím nad vším spíše meditovat z hlediska lidského … ty doby, kdy jsem bušil svojí pěstičkou do stolu a vztekal se nad tím, či oným, politickým paskvilem, tak ty doby už jsou dávno dějepisem, jelikož jsem pochopil, že já, člověk, jedinec, nemá šanci cokoliv měnit, že jsem, v přirovnání, pouhou prachovou částicí v tomto obrovském a nekonečném vesmíru okolo mě … a to bylo v době, kdy jsem byl zcela fit, jak se říká lámal skály, a také nepolykal denně 12 kusů lentilek, různého druhu, různé účinnosti, či neúčinnosti, tak jak se děje v současné mojí přítomnosti, kdy se svojí energií musím náležitě a racionálně šetřit a hospodařit, abych byl schopen zvládnout, tedy přežít, celý den a vyčkat na příchod dne dalšího … nemohu si dovolit ve své situaci plýtvat svojí energií, o to víc to platí v případě, kde jednoznačně vím, že moje vynaložené úsilí by přišlo v niveč, a ani nic by nevyřešilo … a tím pro mě politika je.

Každý svůj den, na který čekám celou noc sedíce v křesle, jelikož pouze to je ta poloha, kdy dokáži na pár okamžiků dát všem bolestem „ nashle „ ... ještě snad pověsit se, ale to jsem ještě nezkoušel...zatím … tak tedy každý další a nový den přichází okolo té šesté, nebo půl sedmé. Začínám každé ráno úplně stejně … kažodenní rituál ... ranní káva & cigareta … jak se to pěkně rýmuje … není káva bez cigára … To je to, co mi ještě doktoři nezakázali, kafe a cigarety. No možná by mi to i chtěli zakázat, ale asi si říkají, ať alespoň nějakou tu radost mám. Vždycky si během toho svého pravidelného a ortodoxního ranního rituálu přečtu, tedy prolítnu, co je nového okolo mě, okolo nás, co se zase kde stalo a událo. Dřív, když ještě nebyl internet, tak jsem využíval novin a prostě jsem si v nich listoval. Teď je to jednodušší, zmáčknu knoflík na PC a mám noviny, doba ranního šustění novinového papíru je nenávratně pryč. Pouze musím bý značně obezřetný, abych rozlišil co je vyvážená informace, a co je nevyvážená informace, či bulvární paskvil. A tak na mě z monitoru vykukuje červený text o velikosti palcových titulků, kde ve třech oznámeních, či větách se dozvídám co právě dělají odvěcí antagonističní rivalové naší planety, kteří by byli rádi za to, kdyby se jeden z nich stal tím vysněným ŘEDITELEM ZEMĚKOULE, tedy PUPKEM  SVĚTA.  

V tu chvíli mi prolítlo hlavou to co jsem použil, jako název mého dnešního příspěvku ... POSLEDNÍ TITULKY Z NOVIN , TĚSNĚ PŘED CELOSVĚTOVÝM VÁLEČNÝM KONFLIKTEM … možná to je přitažené hodně za vlasy, možná jsem to pojal moc hekticky, protože jsem to četl v době, kdy jsem byl ještě částečně mimo provoz a můj RESTART do dalšího dne teprve začínal probíhat a projevovat se. Ale nevím, nevím, prostě mi to takto prolítlo hlavou, a takto to na mě zapůsobilo … AŽ  MI  Z TOHO  ZAMRAZILO, tak to už je vážně konec, tedy vlastně začátek, něčeho, čeho se nechci dožít … 100 let po I. světové válce a stále je to aktuální, celosvětová hrůza, která nenechává nikoho na pochybách, že to tou hrůzou bylo opravdu. Nakonec to, že se tomu věnuje prakticky ve všech médiích, zejména v televizi, tak to je i toho důkazem. 70 let po II. světové válce, situace je obdobná, stále se připomínají ty hrůzy, což je správné, nikdy se na to nesmí zapomenout, protože ta naše dnešní mládež je v tomto směru nějak mimo mísu. Už ani nepomohla, ani nepomáhá válka studená ? Tak co bude dál ? Čeká se už pouze na záminku ? Záminkou to vždycky začíná. A to, že se něco děje ? Jak se slengově říká : … tak vo tom, ani potom … Máme za sebou již přesuny značně početných vojenských kolon směrem víc a víc na východ … Polsko a Pobaltí ...bombových výbuchů a nájezdy automobilů do obyvatelů této planety mají vzrůstající tendenci, už to pomalu přestáváme registrovat, jenom pár dnů zpátky Německo, Rusko, Švédsko …. o Velikonocích, o těch křesťanských svátcích, nás na ulicích budou doprovázet ozbrojení muži s dlouhými zbraněmi … naši politici jsou spokojeni, jaký zájem vyvolal zákon o možnosti se ozbrojit … zahraniční politici zase čekají s jakou „ jobovkou „ zase přijde, co vymyslí, prezident USA, který nemá ani „ šajnu „ o tom co je to diplomacie, o politické diplomacii, tak to už vůbec, o tom si snad může nechat jenom zdát. Jeho jednání spíše připomíná styl „ co krok, to nápad „ , kdy mi někdy připadá, jako ten „ Kluk z plakátu “, ze starého RETRO Večerníčku, který nabízel za dobré vysvědčení knihu. Někdy zase svým chováním a jednáním spíše připomíná nevycválaného fracka, ale ke všemu ještě značně hyperaktivního a arogantního, nikdo a nikdy se neví co zrovna udělá … tak tomu bych klíčer od raket určitě nesvěřil ... a takhle si tu žijeme … S pocitem, s ůzkostným pocitem a otázkami. Jsme už ve válce ? Nebo se k ní mílovými kroky blížíme ? Všechno tak nějak nasvědčuje tomu, že se vážně už čeká jenom na tu záminku. Zbrojní průmysl a zbrojaři, takový byznys, těch peněz, toho jmění, prachy, prachy a zase jenom prachy, no přeci nemohou dělat stále na sklad, ale potřebují, aby se sklady začaly vyprazdňovat, aby se začalo přeci střílet. A těch „ pár konfliktů „ , které se odehrávají zejména na Blízkém Východě, tak to jim určitě trn z paty nevytrhne, jelikož potřebují, zase a po dlouhé době, nějakou pořádnou zakázku …

Všichni vzájemně máme jednu věc společnou, kdy je jedno jestli se jedná o boháče, nebo žebráka, o tělesného a nemocného invalidu, a nebo sportovce, o vystudovaného intelektuála, a nebo obyčejného dělníka. Všichni jsme si rovni, a sice v tom, že to tady máme na tomto světě, pouze na určitý čas propůjčené a všechno to budeme muset také tady jednoho dne vrátit. Tak proč se podle toho, tak k sobě vzájemně nechováme ? Proč ? Proč ? Ptám se sám pro sebe, proč ?