... pomalu se naplňuje adventní čas, čas plný očekávání a nadějí ... čas vánoční, obsahující mnoho poselství ... pro každého, pro všechny ... asi tak by to mělo vypadat na základě tradic, které bychom měli ctít, dodržovat a předávat si, jako poselství dalším generacím. Traduje se , že Vánoce, a vůbec celý čas vánoční, že je to čas, období, míru, klidu a pokoje, kdy bychom měli mít k sobě, tak nějak, blíž. Svátky vzájemného porozumění, úcty, lásky a přátelství. Kde jsou ty časy, že tomu tak opravdu bylo, i když život nebyl vždy lehký, jako peříčko.
Jenom s nostalgií a sentimentem si prohlížíme staré, zažloutlé a pomačkané fotografie, na kterých se mačkáme u vánočních stromečků a očí dětí jsou opravdu rozzářené ... že už se dočkaly, že už je Štědrý den, na co se těšily prakticky celý rok. Kam zmizely ty časy, že všude hrály na trzích vánoční koledy a lidmi se to jenom hemžilo a všechno se to srocovalo u stánků se svařákem. Všechno je jinak, všechno je pryč, všechno se úplně vytratilo a všechno to kouzelné zmizelo. Ta nenapodobitelná tradiční vánoční atmosféra, která nás všechny do sebe pohlcovala, i když jsme se tomu „ hrdinně“ bránili, a sice tvrzením, že je to jeden velký blázinec, tak ta krásná atmosféra, která opravdu funguje jenom v prosinci, ta zima k tomu prostě patří, tak ta je prostě nenávratně fuč.
Všechno, to krásné, bylo vystřídáno strachem, obezřetností, divným pocitem, smrtí, násilím, ozbrojenými bezpečnostními opatřeními ... všude z médií slyšíme, jak se kolem nás budují betonové barikády, prognózy kolik agentů by bylo třeba, aby bylo 100 % sledování všech sledovaných, jak rychle chladne stopa po prchajícím útočníkovi, v televizi vidíme záběry obrněných transportérů, které jsou rozmístněny na náměstích měst hnedle vedle kostelů, chrámů a katedrál, a nebo záběry ozbrojených hlídek se samopaly, které brouzdají po vánočních tržnicích.
Reportéři občas udělají nějaký ten rozhovor s lidmi, návštěvníky trhů, ale už se jich neptají, tak jak to bylo dříve zvykem, jestli zvládají hektický čas před Vánocemi. Jejich otázky se týkájí toho, jak se cítí, zda bezpečně, a nebo mají strach...většina z nás sice tvrdí, že strach nemáme, ale i když si to nechceme připustit, tak z psychologického hlediska nám ta situace a události z posledních dnů zalezla pod kůži, aniž bychom si to uvědomili. Podvědomně to máme tzv. v zádech, a i když všude okolo se tvrdí, že se vše vrátilo do normálu, tak stopu to v nás zanechalo určitě obrovskou, o to víc, že se to všechno odehrálo právě v období adventním, které předchází období vánočnímu.
A tak se vzájemně míjíme na vánočních trzích, potkáváme muže v uniformách se samopaly, se zájmem sledujeme, jak se na náměstí kupí betonové zátarasy, prostě vše co k vánočnímu času nepatří a nemá s klidem, pohodou a pokojem vůbec nic společného, a tak se jen ploužíme, co noha, nohu mine, bez zájmu a s apatií, žádné bláznění, žádné blbnutí, žádná eufórie, nic, snad jenom občas vyřkneme, že nás nic, ale vůbec nic nebaví.
A tak, z „povinnosti“, ty letošní Vánoce - 2016, nějak absolvovat a hlavně přežít ?