Iron Maiden a "Děti prokletých", jsou názorným příkladem fenomenální hudební evoluce.

Nádherně melodická a lyrická hudební záležitost, i přes to, že je opatřena  mírně  kontroverzním textem, kterou od sebe dělí neuvěřitelných 25 let.

PROLOG :

... pravděpodobně není úplně přesné a správné použít pojmu evoluce na hudebním poli. V případě legendárních Iron Maiden, kteří již nepřetržitě " fungují " 40 let na hudební scéně, je vývoj a posun velice patrný a znatelný.

Bez žádných velkých a zbytečných komentářů předkládám k porovnání skladbu s názvem  " Children Of The Damned ", což je ve volném překladu " Děti prokletých ". Určitě se nejedná o  ojedinělý příklad, z kterého je patrné, jak výrazně se vše posunulo, právě za těch 25 let. Obě dvě nahrávky od sebe dělí čtvrt století, kdy starší verze je z roku 1982, a ta mladší z roku 2007.  Záměrně jsem vybral tuto skladbu, jelikož se jedná o parádní melodickou a lyrickou záležitost, a která je i na "setlistu" právě probíhajícího turné.
Nezasvěceného posluchače by nikdy nenapadlo, že k tak lyrické skladbě je napasovaný mírně kontroverzní text.  Každý by asi očekával, že se bude zpívat o lásce   a milování. V tomto případě je, ale opak pravdou, kdy text na první přečtení je těžko pochopitelný.

Velice znatelný je vývoj a posun v oblasti muzikantského kumštu. Ve starší verzi je znatelná absence třetí kytary, kdy v té verzi z roku 2007 je to úplně  " vo něčem jiném ". Původní myšlenka ARRIho (Steve Harris), to jenom vyzkoušet, s třemi kytarami se ukázala, jako trefa do černého. Kapela dostala úplně jiný zvuk a náboj, který se nechá nazvat, až pompézností.
 

  Za tu dobu, co uběhla, mezi oběmi nahrávkami, tak došlo i k umírněnosti co se týká image jednotlivých muzikantů. Nejvíce je to znatelné u zpěváka Bruce Dickinsona, ale v jeho případě jej k tomu vedly důvody, které vyplývají z rozsáhlého spektra zpěvákových aktivit v době, kdy zrovna nedrží v ruce mikrofon.
V každém případě je třeba si uvědomit, že těm chlapům je už cca 60 let, a i přes jejich věk se z jejich koncertů stává opravdové a doslovné SHOW. Je až nepochopitelné, kde se to v nich bere, ta energie, ten adrenalin, ta akčnost, ten náboj. Rozhodně není pravdou tvrzení, že se nikam skupina neposouvá a stagnuje.
Iron Maiden naprosto profesionálně zvládá symbiózu při produkci tzv.  " starých fláků " s nově vyprodukovanou tvorbou.

video zdroje :You Tube

Kráčí jako malé dítě
Ale sleduj jeho oči jak tě propalují
Černé díry v jeho zlém, upřeném pohledu
A jen bůh ví, že chce jít domů
Děti prokletých

Chodí jako mrtvý muž
Který by nás, kdyby žil, asi všechny ukřižoval
Teď se chystá udělat poslední krok
Myslel si, že je lepší zapomenout, což láká i nás
Děti prokletých

Teď si spaluje ruce, propuká v smích
Usmívá se, když mu plamen spaluje maso,
Tavíce svou tvář křičí bolestí,
Sloupává si pokožku z očí...
Sleduj ho umírat podle plánu
Je prachem země, což jsme viděli

Jste děti prokletých
S vaší tvrdohlavostí se obrátíte k dobrému
Protože jste děti prokletých
Sledujte je jak hoří, jako svíčka
Plápolají jako ve světle
Budete spáleni znovu dnes v noci
Jste děti prokletých

EPILOG :
... člověk i přes svůj věk, přibývající vrásky v obličeji a stáří, může být stále mladým. To platí v případě, že jeho srdce zůstává stále mladé, a to také platí v případě kapely Iron Maiden, která zasáhla celé generace na tomto světě.