Deep Purple, úspěch a sláva postavená na rivalitě, nesnášenlivosti a aroganci.

Legendární britská rocková skupina ze sedmdesátých let (1968), která s menšími rozpady a polorozchody, ale i větším personálním zemětřesením, funguje a plní koncertní haly  dodnes.

PROLOG :
... nechci nadpisem dnešního článku, který zařazuji do rubriky svého blogu : ... svět hudby ... , provokovat a vyvolat nějakou muzikantskou bouři, ale v případě této hudební legendy je to naprostá pravda, ba co víc, nebojím se to i nazvat, že se jedná o nedotknutelné dogma. Prioritou článku zůstává, že i přes neshody a různá zemětřesení, kterými si kapela prošla, tak se budu pouze a  hlavně zabývat hudebním obsahem tvorby rockové skupiny Deep Purple.

Základním stavebním kamenem a celou podstatou " párplů " je hudební rivalita, která pramenila, a nebo vrcholila, rivalitou osobní, a která se celou dobu projevovala mezi Jon Douglas Lord ( klávesy) a Richard Hugh Blackmore ( kytara). Záměrně píši v minulém čase, že se projevovala, jelikož Jon D. Lord již zemřel, a sice 16.07.2012, ve věku 71 let. Alfou & Omegou skupiny jsou klávesy a kytara. Kdy Lord prosazoval klasické pojetí hudby, právě na klávesy, a jeho protivník Blackmore, tak ten si zase  kytarou vymiňoval spíše  hard rock, až metalové pojetí hry.

 Celá ta hudební rivalita je znatelná téměř ve všech skladbách, kdy oba dva protagonisti se mezi  sebou předhánějí. Je řada posluchačů. kterým se toto líbí, ale je i celá řada těch, kterým toto soupeření tzv. " leze na nervy ". Důvodem je třeba ta skutečnost, kdy v pěkné skladbě, s nádherně chytlavou melodií, kdy se posluchač nechá unést a pohupuje se do taktu, tak se najednou do sebe pustí varhany a kytara. Vše pramení z rozdílných povah, kdy hlavní podnět vždy dával kytarista  Blackmore, jelikož to byl on, kdo se choval arogantně, co se týká jeho chování a vystupování vůči ostatním členům skupiny. Jako muzikant je famózním kytaristou, to se musí uznat, ale jako člověk často svým chováním selhává. Někdy se choval dokonce tak, že jeho chováním se označují lidé, že tzv. " jdou proti proudu " Samotní muzikanti a lidičky z muzikantské branže říkali, když se něco odehrálo a stal se nějaký " mazec " :  "... zase Blackomore ?... no, jo, prostě to je Blackomore..."  

Celá tato situace dokonce gradovala tak, že těsně před prvním rozpadem, se kapela scházela těsně před koncertem, na poslední chvíli. Na štacích, v jednotlivých městech, každý nocoval v jiném hotelu a vždy na úplném jiném konci města, aby byli co nejdále od sebe. Odehrálo se, a pak zase rychle pryč. Pochopitelně se to odráželo velice negativně na produkci. A kdo to odnášel ? Posluchač, který chtěl na koncertě zažít SHOW, ale místo toho ho čekal SHOCK ( myšleno šok), jelikož na pódiu probíhala tichá domácnost, v přímém přenosu, těsně před prvním stání u rozvodového soudu. Je pochopitelné, že časem může nastat tzv. " ponorka " , jelikož muzikantský život v kapele, a hlavně na koncertech, to je jako život v manželství a všude je něco, ale u " párplů " to byl extrém.
   Nebudu se v dnešním příspěvku pouštět do žádných složitějších akcí, co se týká životopisů apod. Spíše nechám prostor pro poslech,a proto jsem vybral několik skladeb z různých období, kdy některé jsou známé, některé méně známé. Mojí představou je navést posluchače na to, aby si všimnul a zaznamenal tu rivalitu, ten antagonistický náboj při produkci. Budu se to snažit doplnit v několika větách vždy malou charakteristikou.

Rozhodně dnes tu nehledejte, žádné datumy, kdy skladby vznikaly, a nebo překlady textů, či překlady názvů písniček, a nebo snad dokonce nějaké " špeky " a zážitky z jejich, někdy, nezřízeného stylu života. Dnes je to vyloženě o poslechu a rozšíření si obzoru. Jelikož se velice často stává, bohužel, že hodně  " rokerů " zná od "párplů "  akorát  tak  " kouř nad vodou ". A dokonce se mi i stala taková brutalita, že mi bylo vnucováno jedním z  " rokerů " :  " ... no to je, ty vole jasný, Šípkovou Růženku napsal  přeci Brichta, hned po tom co napsal, no tůů, dívku s těma, perlama, ve vlasech..." ( málo kdo ví, že tou záležitostí myslel skladbu, která v originále pochází z Maďarska, z dílny skupiny Omega )... ještě, že jsem to nevydržel a v tichosti odkráčel, protože bych se pravděpodobně dozvěděl historii a původ jiné " Brichtovo skladby " ...pravděpodbně to od něj převzala skupina Uriah Heep... i taková zvěrstva se někdy odehrávají na " bigbíťáckém " poli u nás.

--------------------

...impozantní intro skladby, až tajemné, ten kdo to nezná, tak si říká, co z toho asi tak vypadne...perfektní melodie, nádherně chytlavá a houpavá, že posluchače dokáže vtáhnout, že se společně pohupuje  s bubeníkovo nastavenou rytmikou...

--------------------

... tak toto je ta klasika, kterou vytvořil klávesový mág Jon D. Lord, skladba by snesla název symfonie, ale zároveň by úplně stačilo provedení v triu, a sice klávesy, bicí a baskytara...překrásný úvodní motiv na klávesy, perfektní, přesná a ostrá rytmika, kdy na začátku jsou dokonale zvládnuty detaily hry na kopule činelů, doslova je slyšet, jak cinká melodie celé skladby, vše doplňuje a tvrdí baskytara... celkový dojem narušuje pouze, již zmiňovaná rivalita klávesy v.s. kytara, a také tzv. "velké plochy" ve skladbě, kterým ne každý posluchač holduje... text pojednává o nesmyslnosti válečných konfliktů ve světě... zajímavostí je ta skutečnost, že tato skvělá záležitost vyniká ve verzi studiové... na koncertech-LIVE, žádná hiparáda...

--------------------

... melodická záležitost, kdy už je všem muzikantům jasné co chtějí provozovat za muziku, a kam se museli posunout, aby  udrželi  krok s dobou a byli schopni ještě konkurovat, a to i ve svém věku, kdy už jim značně žloutnou všem rodné listy... zdá se, že k rozumu  přichází i samotný rebel a arogant Blackmore, který je ovšem ve svém oboru profesionál, co se týká jeho hry na kytaru...video klip má i symbolizovat celou profesní dráhu v čase, jak se posunuli...

--------------------

... před touto záležitostí mám takovou úctu, že si nedovolím jí komentovat...opravdu klobouk dolů... můj názor je takový, že některým skladbám by měla být zachována úcta a měly by se hrát pouze v originálech... potom by nemohly vzniknout, taková zvěrstva a šílenosti, to co s tím provedli pan Brichta a následně i pan Kolář... o verzi Jirky Schelingera z osobních důvodů nebudu psát, děkuji za pochopení...

--------------------

... rychlá, dynamická a rytmická skladba, ale melodická, na svojí dobu mírně nadčasová, která  měla být nasměrována k metalu, což se stát memohlo doslova, jelikož je tam znatelná absence dalších kytar, a ta jedna kytara, která působí spíše, jako Popelka, to nemůže vše zvládat... opět typické pro "párply", že se do sebe pouštějí a předhánějí, klávesy a kytara během meziher ... někdy bývají, některé věci spíše kontraproduktivní....

--------------------

... skladba patří spíše k těm prvotinám, takže je to už opravdu kostlivec, kterého jsem si dovolil vytáhnout ze skříně... intro silně připomíná spíše instrumentálku, kde si to náležitě užívá Lord na klávesy, a sice ve stylu, který se snažil neustále prosazovat, tedy tu svojí klasiku...následně se skladba tzv. " rozjede " a  je z toho příjemná věcička, která lahodí uchu... tehdy se to tolik nerozlišovalo, ale patřilo by to do " ranku " těch lyrických věcí... 

--------------------

... vyloženě lyrická skladba, i když to není ta klasika, ukňouraná, začínající na akustickou kytaru, ve stylu " MADE IN SCORPIONS ", a podle toho to také vypadá, a nevyzní to tak, jelikož je tady opět problematika LIVE na koncertních produkcích, studiovka je naprosto nesrovnatelně perfektní... démonické intro, profesionální hra na baskytaru a také i na bicí...  doporučuji si tuto krásnou záležitost vychutnat ve verzi studiové...

video zdroje : You tube

EPILOG :

... i když je mi známo, že jsem se pravděpodobně každému netrefil do jeho tzv. " šálku kávy ", ale opravdu, jako  " mikro " vzpomínku na  hudební ledendu, která se jmenuje Deep Purple, a také i jako vzpomínku na Jon Douglas Lord, který byl spoluzakladatelem kapely... tak to svůj účel splnilo...abychom si zavzpomínali, na čem, že jsme to my, z té " staré školy "  vlastně vyrůstali, a jak nám to, tehdy zakázané ovoce, tehdejším politickým režimem, chutnalo...