Iron Maiden-inventura po 40-ti letech

...začínali s pick-upem, kvůli kterému se museli zadlužit, ukradli jim aparaturu, a jejich realizační tým byl jeden člověk... a dnes ?... se blíží počet osob v realizačního týmu k cifře 100 a na štacích  je doprovází Boening 757...

PROLOG :

... prodáno více, jak 90 miliónů alb... rekordní návštěvnost 250.000 fanoušků na koncertu Rio de Janeiro v roce 2001...nejpozoruhodnější skladba celé doby :  Hallowed Be Thy Name... k tomu všemu se vypracovali tím, že za celých těch 40 let své existence neuhnuli, ani o jedinný milimetr z vytýčené trasy...

Není mnoho kapel, které by se mohli pochlubit takovou to bilancí, a na poli heavy metalové muziky není, ani jedna. Pokud je někdo považován za nejlepšího na světě ve svém oboru, či v oblasti své činnosti, tak  skupina Iron Maiden je takovým fenoménem, že je považována za TOP celého vesmíru. Podstatou celého úspěchu je neutuchající láska k muzice, dále potom tzv. " jít si za svým cílem a neuhnout, ani o jeden, jedinný milimetr, při té cestě z vytýčené trasy ".
   Dovolím si, a pokusím se, v několika příspěvcích zmapovat celou historii té 40-ti leté práce skupiny. Snad na to mám, tak  trochu i právo, když je už monitoruji více, jak 30 let, a " lecos " o nich vím......ale patent na rozum určitě nemám, takže je stále co monitorovat, stále přicházím na nové a nové informace, které se jen velmi těžko získávají. K úspěchu skupiny totiž přispěla i ta skutečnost, že si velice bedlivě a přísně střeží své soukromí. Mají nastavenou tak nepropustnou bariéru a zeď, mezi prostředím kapely a okolním světem, zejména před novináři, kteří se pasou na aférkách, aby mohli plnit stánky bulvárů. Ono se snad, už ani nedá hovořit o hudební skupině, ale vzhledem k počtu lidiček v realizačním týmu, který se blíži ke stovce, by se spíše už mělo hovořit o fabrice. O fabrice, která je složena jednak z generálního ředitele, což je hlavní manažer, který je tím pravým mužem na svém místě, jelikož pochází z Yorkšírského hrabství, a tak je proslulý svojí nekompromisní tvrdohlavostí a zarputilostí, což je jedině dobře, jelikož jak se říká : " na každé lodi musí být vždycky někdo kapitán ". A tak i přes to, že kapelu založil Steve Harris, který má přezdívku ARI, je to jeho tzv. " dítě ", jelikož vše co se týká skupiny Iron Maiden je z jeho hlavy, vymyslel a zrealizoval, včetně typického tzv. " špičatého písma ", včetně jeho hudby a textů, což by se nechalo vyjádřit v procentech, jako  99,9999... % tvorby je Steva. A tak i přes to, že Paul Bruce Dickinson není brán pouze, jako obyčejný metalový zpěvák, ale je považován a uznáván za zpěváka s hlasem operního pěvce o  rozsahu 2 oktáv, čehož i náležitě využívá, kdy při koncertech i uplatňuje svoje herecké nadání a talent, jelikož svým neverbálním vyjadřováním dělá z koncertů jedinečné SHOW. A tak i přes to, všechno co bylo teď uvedeno, kdy Iron Maiden by, bez Steva a Bruce, nebylo Iron Maiden, tak nad tím vším drží ochranou ruku, vše kočíruje a udržuje v nastavených mantinelech, právě hlavní manažer skupiny. Poznámka : mohl bych uvádět jména, ale čtenáři by to pravděpodobně nic neřeklo a kvalitu článku to určitě nesníží, děkuji za pochopení. 

  Trochu odbočím ohledně historie tzv. " špičatého písma ", které vymyslel Harris.... Harris je totiž původně povoláním reklamní manažer, kdy tuto profesi vykonával přesně 14 dnů, ještě jako mladíček, kdy během té doby pochopil, že to nebude to pravé, co by ho v životě naplňovalo. Hlavním mezníkem, nebo událostí, či jak to nazvat byl moment, že přestal aktivně hrát fotbal. Od mládí, dětství, provozoval aktivně kopanou ve W.H.U (Kladiváři). Šel tak výkonostně nahoru, že mu byla dokonce nabídnuta i mládežnická reprezentace v  " nároďáku " . V té době už i hrál a hlavně tvrdě cvičil na basu a byl tzv. " na vážkách " , kterým směrem se ubírat dál... muzika...fotbal.... a jemu bylo jasné, že když bude dělat dvě věci najednou, tak ani jednu věc z toho nepůjde dělat na plno. Stále přemýšlel, protože cítil, že takto to k ničemu nevede... " sedět jedním zadkem na dvou křeslech ". Vždy to bude jednoho na úkor toho druhého. Vše, ale rozhodla náhoda, či osud, vše za něj vyřešil trenér, když se Harris na tréninku nepohodl s trenérem, kterému se nelíbili jeho dlouhé vlasy.... v ten moment, který by se mohl nazvat, jako " skrat ", se Steve rozhodl kopačky zahodit a už se naplno věnoval jenom muzice.....a pozor, to už mu bylo téměř 16 let.

    Ale v té fabrice jsou potom  i náměstci ředitele, což jsou jednotliví manažeři, každý za svojí oblast....produkční manažer, manažer pro turné, pódiový manažer, hlavní technik, hlavní pyrotechnik, ale i fyzioterapeut...atd. Je to fabrika, která má takové právní oddělení, že i Mladoboleslavská Škodovka by jim takové právní oddělení mohla závidět. To není rozmar, ale nutnost....snad jeden příklad, z nedávné doby, kousek od nás...v roce 2013 z Piešťan na Slovensku přišla stížnost, či snad dokonce i žaloba, přímo na Iron Maiden, ohledně textů, že údajně jsou vyloženě satanistického rázu, a že řeší antikrista a bla, bla, bla.....jediného čeho pravděpodobně tímto Slováci dosáhli, je to, že asi v dohledné době u nich "sedmpětsedmička" jen tak nepřistane. A tato banalitka, to je pouhé nic, proti tomu, co musí řešit. Kolikrát se stalo, že koncert vůbec nebyl povolen, že bylo ohroženo jeho konání, to platí zejména pro země Latinské Ameriky, protože mezi potvrzením termínu koncertu a vlastní produkcí je určitá doba. Vše se plánuje dopředu, a tak se někdy stalo i to, že v zemi se mezi tím změnil režim, přišla nová vláda, která neměla pochopení a viděla v tom cosi jiného než kulturní akci....např., že koncert by mohl být záminkou k převratu.... Nebylo by fér, kdybych neuvedl, že některé texty jsou kotroverzní v souvislosti s výše uváděnou problematikou, to ano, určitá dávka kontroverznosti někde je citelná. Ale je to opravdu věcí diskuze, jelikož nikdy to není jednoznačné, ani u notoricky známe, a stále v této souvislosti probírané a omýlané  " Number 666 ". Můj názor na to vše, z globálního pohledu je to, že  jde tady  o to, aby byla naplněna myšlenka, že úspěch se neodpouští, a také přeci musí být každý dobrý skutek po zásluze potrestán. Asi těžko budu propagovat cca 7 minut antikrista a satana, abych dalších cca 7 minut zpíval o nesmyslnosti a nehumánosti trestu smrti, z hlediska možnosti justičních omylů, potom dalších cca 7 minut budu zpívat o závažnosti psychických onemocnění a fóbiích, a nakonec k tomu přidám cca 7 minut o napadaní Anglie, německými fašisty za 2. světové, kdy intro ke skladbě je ve formě originál projevu premiéra Spojeného království Winstona Churchilla.... a takto bych mohl pokračovat i dále ve výčtu témat textů, ale když budu chtít psa bít, tak si vždy nějakou tu hůl najdu. Celé na tom je zajímavé to, že takto se projevují pouze ti, kteří v životě nic nedokázali, vše umí pouze negovat a při tom jsou rádi, že se vůbec podepíší....a to ještě tiskacím písmem... 

   V té fabrice, se jménem Iron Maiden, je vyžadována naprostá loajalita od celého realizačního týmu, počínaje hlavním manažerem, končíc posledním tzv. " bedňákem ", ale naopak Iron Maiden celý svůj realizační tým bere, jako jednu velkou rodinu, kdy pokud někoho mezi sebe přijmuli a vzali do rodiny skupiny za svého, tak se ho jen tak nechtějí zbavit a mají zájem na tom, aby setrval....to už musí být něco zásadního, když se s někým rozloučí....to už musí ten dotyčný vyrobit opravdu megaprůser....
   Celý ten inventarizační zápis z toho 40-letého období skupiny Iron Maiden rozdělím do několika článků, kdy v každém z nich budu prezentovat další a další zajímavosti ze života skupiny. Určitě zde, ale neočekávejte nějaké " pikantnosti ", ani " aférky ", od toho je bulvár..., ale pouze racionální informace a  zajimavosti z koncertů, ze studií,ze soukromí, jak pracují, jak odpočívají, čím se ještě zabývají kromě muziky.......atd., to ano, to určitě, to jsem za těch více, jak 30 let monitoringu Iron Maiden něco " malinko " nashromáždil, a  vždy to doplním o tu nějakou skladbu, kdy se pokusím opět upozornit na nějaké zajímavosti v souvislosti se skladbou. Všechny části a pokračování najdete v rubrice mého blogu s názvem : ze světa hudby.
  Ještě bych chtěl požádat o pochopení, že ne všechny video dokumenty se mi podařilo sehnat, získat a nashromáždit s překladem, či titulkami, a budou tedy v originálu, což se zejména týká v případě tematiky  Ed Force One-Boening 757, ale obrázky mluví za všechno, a jak se říká : NO COMENT.....děkuji Vám za pochopení.

Hallowed Be Thy Name je nepsaně považována za nejzdařilejší kousek skupiny, o čemž svědčí i ten fakt, že samotná skupina tuto skladbu zařazuje, jako poslední, jako třešničku na dort, na úplný konec řádného PLAY-LISTU ( před přídavky). Tuto skladbu hraje koncert, co koncert, štaci, co štaci, už více, jak 30 let, od doby, kdy skladba vznikla. Někdo může namítnout, že se jedná o " vykopávku ", nebo dokonce, že jde o vytahování " kostlivce ze skříně " . Text je na tak závažné téma, že k tomuto nikdy nedojde, a sice na téma o nesmyslnosti trestu smrti. 
Poznámka : V roce 2013 v Praze v Edenu, kde se na koncertě skupiny sešlo více, jak 40.000 fanoušků, tato skladba nezazněla. Důvod mi není zatím znám....proč se tomu tak stalo. 
   Vynikající záležitost, kdy název skladby lze přeložit ve smyslu : Cti jméno své, a nebo Buď posvěceno jméno Tvé...úplně doslovný překlad nelze vytvořit. Jak už jsem uvedl, tak text skladby se zaobírá velice závažným tématem, a sice jde o nesouhlas s trestem smrti a je poukazováno na jeho nesmyslnost, v souvislosti s nemožnosti napravení justičních omylů, a také, že se jedná o nehumánní strest.  Skladba s mírně lyrickým nádechem, kdy zvuk je stále stejný, ale na tvářích hudebníků jsou patrné přibývající vrásky, co si budeme nalhávat, už jim " táhne " na šedesát. Je zajímavé, že muzikantům tváře stárnou, ale v publiku jsou stále stejně mladé obličeje...fanouškovství v případě této kapely se dědí z generace na generaci a je zcela běžné, že na koncertech je možné spatřit celé rodinné klany,které jsou zastoupené rodiči, dětmi, ale už i vnoučaty a prarodiči.Hudebně tato skladba patří k dokonalému dílu Harrise, což je pro něj zcela běžné a samozřejné, jeho důslednost a smysl pro detail, kdy se opět potvrdilo, že jeho nápad zařadit do metalové skupiny tři kytary byl dobrou volbou.Každý mu to rozmlouval, když s tím nápadem přišel, ale nenechal si to rozmluvit... a byla to dobrá volba. Historie s třemi kytarami vznikla tak, že bylo období, kdy Gers zaskakoval za Smitha, který doprovázel Dickinsona na svém sólovém projektu. To ještě měli kytary pouze dvě. Když se Smith vracel zpátky do kapely, tak Gers zcela pokorně uložil kytaru do " futrálu " a začal se se všemi loučit. Harris se zachoval, jako naprostý profesionál a sdělil mu, ať toho nechá, ať si kytaru zpátky vytáhne z " futrálu ", že budou hrát se třemi kaytarami. Zajímavostí je, že ve skupině není rivality, není sólový, ani doprovodný kytarista, ve skupině hrají prostě tři kytary a tečka...Takto to právě nastavil i sám Harris, kdy efekt to má opět blahodárný, protože kromě typického zvuku pro Iron Maiden, kdy hrajou kytaristi tuplovaná sóla a postupky, tak ještě navíc provádějí  " kaskadérské "  kousky, že během hry si navzájem předávají hru, jako horký brambor, a nebo se všichni v sólech rozlítnou, aby se ke konci opět dali dohromady a společně hráli tuplovaně stejný motiv....velice náročné a jenom pro náročné.
Samotný Harris, to co předvádí na basu ve skladbě, to co předvádí v i ostatních písních, kdy jeho typický zvuk Fendera, kovový,klapající rytmický zvuk, vytvářený výhradně prsty, je střídán tím, že hraje na baskytaru v akordech...což nebývá vůbec běžné a je to hodně těžké. O zpěvu Dickinsona by bylo zbytečné psát, vše je nad míru jasné, perfektní frázování, kdy se s naprostou přesností strefuje do "stop-pauz", a ne nadarmo byl nejenom označen, ale i oceněn, jako zpěvák s hlasem operního pěvce s rozsahem 2 oktáv. U Bruce ještě chvíli setrvám, abych se s Vámi podělil o zajímavý poznatek. To, že během skladby Bruce laškuje s publikem, kdy jej vyzývá k aplausu a k podobným věcičkám, tak jednak má umocnit zážitek z celé show. Ale pro něj samotného to má význam úplně jiný, jenom málo, kdo o tom ví. Tento taktický manévr provádí z důvodu, že Bruce v té době nechává odpočinout hlasu, aby nabral sil do poslední a finálové a hlavně hlasově gradující části celé skladby. On v té době sice pobíhá po pódiu a blbne s diváky za pomocí své herecké mimiky, v době kdy je mezihra, kdy délku mezihry si určuje sám Bruce, ale v té době nezpívá a hlas v klidu odpočívá. Konec mezihry nemusí muzikanti nijak hlídat, jelikož mezihra končí s první slabikou Dickinsona.  Bicí a rytmika zvládnuta naprosto profesionálně, včetně všech velice citlivě vkládaných přechodů....holt se nezapře to, že Nicko McBrain je učitelem-profesorem hry na bicí a rytmické nástroje na konzervatoři.
   Záměrně jsem vybral video záznam z koncertu, který se uskutečnil 16. března 2008 v Toronto-Canada, v rámci turné " Flight 666 " . Důvodů je několik. Tímto koncertem vrcholí celé turné, kdy záměrně bylo naplánováno, jako poslední právě v Torontu z hlediska symboliky. Toronto bylo totiž prvním místem, které kapela na začátku své kariéry navštívila, když poprvé vyrazila na štaci za " velkou louži ". Symbolika je v tom, že se jedná o stejnou zemi, stejné město, ale dokoce i stejnou koncertní halu. Tato skladba byla zařazena, jako poslední kousek při koncertu, ale i to byla zároveň poslední skladba celého turné. Na všech zúčastněných je vidět obrovský pocit štěstí, že to turné zvládli, ale zároveň je vidět i obrovskou úlevu, i přes to, že to jsou řadu let profesionálové ve svém oboru, že si tzv. "odfoukli " , že to vyšlo a všechno dopadlo a klaplo. To je projev toho s jakou odpovědností k tomu všemu přistupují, pocit obrovské odpovědnosti vůči posluchači, vůči fanouškovi. V závěru skladby, kdy je několik záběrů na muzikanty, to vypovídá o všem. Záběr na Harrise, na jeho šťastné oči a zvednutou pravou ruku, kterou má sevřenu v pěst s palcem nahoru, kdy dává najevo O.K. Toto je tak typickým projevem všech britů, to jejich O.K., kdy tam za  kanálem, tam na ostrovech, když vás zastaví policajt a dostanete pokutu třeba za rychlo jízdu, tak po zaplacení se s vámi rozloučí sevřenou pěstí a palcem nahoru O.K. Další záběr vyjadřující tu eufórii z podařeného turné je záběr na Dickinsona, který po dozpívání vzhlédne vzhůru, jako by k nebi, jako by k Bohu, a potom se otočí a z hluboka si oddychne....Jako by si řekl... TAK, A JE TO ! 
 

Video zdroj : You Tube

Čekám ve své studené cele až zvon začne vyzvánět 
přemýšleje nad prožitým životem ale nezbývá mi mnoho času 
Protože v 5 mě vezmou na šibenici 
Písky času se mi téměř přesypaly 

Když příjde kněz přečíst mi poslední řádky 
Podívám se skrz mříže abych naposled spatřil 
Svět který mi vyšel velmi špatně 

Nemůže tohle být nějaká chyba 
Jen těžko lze překonat tu hrůzu 
Je toto opravdu konec nebo jen bláznivý sen 

Prosím řekněte někdo že sním 
Není lehké nekřičet 
Ale když zkouším mluvit slova mi unikají 
Slzy tečou ale proč pláču 
Po tom všem se už nebojím umírání 
Nevěřím ze je to konec 

Když mě stráže vyvedou na nádvoří 
Někdo z cely zavolá „Bůh s tebou“ 
Pokud je Bůh proč mě nechá zemřít? 

Jak jdu svůj život vidím před sebou 
A ačkoliv je konec blízko ničeho nelituji 
Chyť mou duši chce odletět pryč 

Pamatuj si má slova prosím věř že má duše stále žije 
Prosím neběduj že jsem odešel 
Šel jsem na druhou stranu abych viděl pravdu 

Až budeš vědět že tvůj čas je na dosah ruky 
možná potom začneš chápat 
Že život tam dole je jen divná iluze.

Yeah, yeah, yeah -
posvěcené budiž tvé jméno!
Yeah, yeah, yeah -
posvěť se jméno tvé.
Yeah!

EPILOG :

... o věrohodnosti tohoto článku je možné se přesvědčit  dne 5. července 2016 v Praze  v Eden Aréně ...