Trosečník

... dnes se mi nechce ... ... zítra nebudu moct ... ... pozítří,to už tady nemusím taky být ... ... řekni tedy teď hned čeho po mně žádáš ...

Vážení čtenáři,milí přátelé,
vzhledem k tomu,že se jedná o můj vůbec první zveřejněný článek,chci si v jeho úvodu dovolit krátkého PROLOGU,aby v pozdější době nedocházelo k případným nejasnostem,nepochopení,či i k nedorozumnění. To,že jsem se rozhodl postupně zveřejňovat svůj životní příběh,který je značně emotivní,kdy většinou ty emoce mají záporného znaménka,tak k tomu mě nevedla touha po seberealizaci,zviditelnění se,a nebo si něco dokazovat a masírovat si své ego prostřednictvím médií,sociálních sítí a na veřejnosti celkově. Důvod je úplně jiného charakteru,a to že budu psát,tak to ze svého pohledu beru,jako poslání,jako svojí misi,kterou chci podniknout ve zbytku svého života. Chci se touto cestou dotknout a pokusit se začít bourat jednoho velkého celo-společenského TABU,které je v nás tak zakořeněné,a které se prakticky předává z generace na generaci. Je to tabu, o kterém se buďto nehovoří z etických důvodů,a nebo se o něm nehovoří z opatrnosti, ze strachu,obav apod.,kdy radši mlčením se snažíme,abychom opatrně našlapovali,aby nepraskla větévka,nebo snad aby nezašustilo listí.....

Toto tabu,tento problém, jsou PSYCHICKÁ ONEMOCNĚNÍ a VŠE co s nimi souvisí,kdy toto tabu je jedna velká řeka,která má své 2 břehy,a sice na jednom břehu jsou nemocní,pacienti a na tom břehu druhém jsou Ti co se je snaží léčit a vrátit zpět do normálního života,tedy lékaři a psychologové. Celý problém je o to složitější,že na tento druh,či typ,onemocnění(omlouvám se nenašel jsem vhodnější výraz),není důkazu....na zlomenou ruku máme RTG,na infarkt máme EKG,na řadu jiných zdravotních problémů máme  tzv. "rozbory z laborky"....atd....,ale na zlomenou duši,tak na to důkazu není...a na tom to také všechno stojí,ale také to i s tím vším padá....je to o to složitější,že vše je o POCHOPENÍ,DŮVĚŘE,KOMUNIKACI a TRPĚLIVOSTI,a když tohoto se nedostává,a nebo toto úplně chybí,tak následky jsou jednak PRIMÁRNÍHO rázu,kdy psychická onemocnění udeří přímo na tělesnou schránku pacienta,ale po čase dojde,v některých případech i k SEKUNDÁRNÍM následkům,a sice,že dotyčný přijde  o své známé, kamarády,přátelé,spolupracovníky,své nejbližší,přijde i o celou svojí RODINU a zůstává ve VŠEM, a na VŠE, úplně SÁM, uvržen do absolutní SAMOTY,jako jedno velké a nepotřebné NIC,kterému se dostane obrovské křivdy,a sice cejchu o simulanství,o oblbování doktorů,o polykání prášků ....což má být jejich ospravedlněním,vysvětlením,objasněním toho,že Váš život se najednou skládá ze tří písmen,která dávají dohromody slůvko SÁM... a i toto byl a je můj případ,kdy nejsem jedinným,ani nás nejsou desítky,ale nebojím se to napsat,jsou nás stovky...těch kteří jsme takto zůstali OUT...a okolí se nás doslova štítí,jako bychom měli Lepru,a nebo byli HIV+ .......
V závěru svého " krátkého " prologu bych chtěl upozornit,že články a příběhy nebudou,ani nejsou v časové posloupnosti,proto se možná bude někomu zdát,že je to zmatečné,chaotické,a nebo to nedává úplný smysl,že to píše prostě nějaký blázen. Některé články jsou staršího data,jelikož jsem dost dlouhou dobu,roky, psal tzv. "do šuplíku",a je toho tolik,že bych to mohl vydat v knižní podobě. Ale známe to všichni,že dnes napíše knihu,kde-kdo a o čem-koliv,ale vydat knihu,kdo zaplatí náklad,kdo půjde do rizika toho byznysu,to je problém...  Stejně tak  jsem dost dlouhou dobu ztvárňoval,a ještě i ztvárňuji, své emoce,které se ve mně utvářely od roku 1962,do svých obrazů,s kterými Vás budu také postupně seznamovat,resp.s jejich myšlenkami... s myšlenkami sebevraha. Jiné články a příspěvky budou ze současnosti,kdy i já se zajímám o to co se děje kolem nás,ať už na domácí scéně,a nebo v celo-světovém měřítku,i já mám své názory,zájmy,záliby,koníčky apod.....jsem normální a obyčejný člověk,který má za sebou dlouhé a vleklé psychické onemocnění,kdy PRIMÁRNÍ důsledky byl schpen zvládnout,i když s určitou poznamenaností,ale ty SEKUNDÁRNÍ následky jej postihnuly nekompromisně a v celém rozsahu. Jsem úplně normální člověk,který ve svém životě se ne vždy rozhodl správně a  neudělal vše správně,i já mám své tzv."máslíčko na hlavě". Ale jsem člověk,který není nebezpečný okolí,maximálně je nebezpečný,tak sám sobě,kterého okolní svět odsoudil a stal se obětí sociálního lynče,kterým je už poznamenán do konce svého života 4-EVER....

V některých případech používám hodně satiry,nadsázky,ironie,parodie,rčení,bonmotů....to je z důvodu,že motivaci,nadšení,důvěru,postupně nahradila apatie,rezignace,odevzdannost a nedůvěra v okolí....abych se z toho tzv."opravdu nezbláznil"...někdy v článcích najdete i odborné výrazy a cizí slova,které si dovolím překládat,jelikož ze své zkušenosti vím,že hodně  lidiček sice s oblibou  používá cizí slova,ale aniž by věděli a znali jejich význam...hodně využívám jedné z nejkrásnějších vlastností našeho mateřského jazyka,a sice jeho schopnosti dvoj-smyslnosti, a také dost často se setkáte s tím,že je nutné číst tzv. "mezi řádky". To,mezi těmi řádky,činím záměrně,že každý má možnost si v článcích najít to své,pokud bude o to stát,či mít zájem....volil jsem tak,protože mi to připadá daleko přirozenější,než,abych něco zdůrazňoval a nabádal k zamyšlení se,někoho,nad něčím...pokud by někomu z Vás připadal obsah kontroverzní,extravagantní,a nebo snad i morbidní,a nebo vyvolával pocit,že mi jde o zesměšnění,či ponižování čtenářů,což se může stát zejména v případě satiry,tak opak je pravdou. Za případné tyto nepříjemné pocity se Vám všem předem omlouvám....píši to co mi psal život...PRAVDU,která je pouze ohraničena mantinely,které nikdy neporuším, z důvodů zásad slušného a etického chování...

POZNÁMKA AUTORA : Vzhledem k tomu,že moje motorika ještě není úplně 100%,v souvislosti s vkládáním myšlenek skrz klávesnici na papír,tak někdy dochází k přežbletům,přesmyčkám,apod.,což může působit,až komicky,a nebo vyvolat dojem o negramotnosti autora. Snažím se toto eliminovat opakovaným čtením svých článku,abych se toho vyvaroval...děkuji Vám za pochopení, a také i za Vaší přízeň do dalšího období....

... je odpoledne,spíše už podvečer,a začíná se stmívat,tak jak to v ponurém a podzimním čase bývá, a pomalu se další den chýlí ke svému závěru...postupně se začíná rozsvěcet v oknech bytů a lidé se scházejí po celém dni odloučení doma u svých rodin a nejbližších,u svých známých,kamarádů,milenců,či milenek,přátel,aby společně strávili zbytek všedního dne,udělali si hezký večer,vzájemně si popovídali o tom co dnešní den přinesl nového,jak se měli v práci,ve škole,na poradách,na školeních,co se jim povedlo,co jim udělalo radost,a nebo naopak...co je rozlobilo...společně povečeří a budou odpočívat a nabírat nových sil na den následující...někteří dají přednost sledování televize,kde poběží určitě nějaký seriál ze života a o životě,nebo na sportovním kanálu bude v přímém přenosu hrát KOMETA BRNO svůj extraligový zápas,či dají přednost nějakému zajímavému filmu,třeba z dílny Toma Hankse,TROSEČNÍK,proč ne...někteří jen tak posedí u láhvinky dobrého moku,jiní zase pomáhají dětem dohánět školu a rychle s nimi realizují úkoly...někteří se pomilují a půjdou společně spát...ale budou však spolu,snad i šťastni a budou mít hezké chvíle,nebo se možná někteří z nich pohádají,aby se následně udobřili... a ti,kteří tu možnost,nebo to štěstí z nějakého důvodu nemají,tak to řeší pomocí výmyslů dnešní doby,co se týká komunikace...telefonují,mejlují,smskují,skejpují...v celkovém důsledku toto všechno co bylo do teď napsáno není,až tak důležité a podstané...daleko podstatnější je to,že nebudou SAMI...

...i já jsem doma a pomalu bilancuji dnešní den...trávím večer se svým parťákem a kamarádem pejskem Bartem,kdy o něm bude ještě řeč,také to v životě neměl úplně,až tak jednoduché...Bart a Já,nebo obráceně Já a Bart, jsme rodina,z jeho pohledu jsme smečka,nikoho víc,ani nikoho míň,ani jeden z nás nemáme,ale ani nikoho nezajímáme...ZůSTALI JSME SAMI DVA...já o to čemu se říká rodina,nebo Ti nejbližší,tak o "poslední zbytky" toho všeho jsem přišel,za přispění zákeřné a plíživé nemoci,která byla vleklá a vrcholila v letech 2012-2015,myšleno tím,že se projevila naplno a hlavně navenek. Bohužel kategorie onemocnění patří do skupiny,nebo ranku,v které není na ní důkaz,žádný RTG snímek,a nebo natočené EKG,ani výsledky z laborky na základě odběrů krve,je to naprosto o jedinném,o důvěře,trpělivosti,umění pochopit toho druhého,a tak se i v některých případech stává to,že po téměř 9-ti měsíční hospitalizaci v nemocnici,čemuž předcházelo 9 let vztahu,který byl upřímný,poctivý,tolerantní,plný kompromisů,dodržování zvolených a nastavených mantinelů,vztahu plného lásky,pravdy,bez lží a postarnních intrik,kdy až s odstupem času jsem zjistil,že ve všem se jednalo o pouhou jednostrannou záležitost,kdy ta druhá strana,druhá polovina volila tu jednodušší cestu,a sice cestu útěku,který se nechá nazvat " se SVOBODOU za svobodou ",a tak teď jsem doma SÁM,a to není zase,až tak dávno,kdy jsem to kouzelné slovíčko DOMA si nemohl ještě dovolit vůbec vyslovit,kdy jsem se styděl za odpověď na otázku,kde bydlím,kde jsem doma...a nejenom,že jsem teď doma SÁM,ale jsem SÁM,všude jsem SÁM a na všechno jsem SÁM...jednoduše řečeno,resp.napsáno,já to zvládnul,ale nezvládli to všichni ti ostaní...

   ... sedím v křesle,před sebou velký hrnek s kávou,podotýkám,že výhradně s Tureckou kávou,s hromadou lógru na dně hrnku a v koutku úst napasovanou cigaretu... to je můj rituál,který ke mně neodmyslitelně patří stejně tak,jako k velbloudovi hrby...káva s gigárem...takto začínám dny,které i takto končím...jaký jsem měl den já...docela to šlo a měl jsem štěstí,jelikož jsem za den měl možnost cca 5 krát promluvit a pronést cca 5-10 vět...jsou však dny,kdy nepromluvím vůbec,pokud do toho nebudeme počítat,že si povídám s Bartem,který sice,mě poslouchá a naslouchá mi,ale neumí odpovídat,i když mluví,ale pouze očima...jsou dny,kdy vůbec nevycházím,fobie z lidí,z člověčiny,lidé mi tak ublížili a podepsali se na mně,že jsem tím poznamenán na hóóóódně dlouhou dobu,možná až do své přirozené smrti...splnil jsem si i svůj dnešní vzdělávací program,a sice vyslech jsem v médiích dnešní zprávy a události a zároveň přečetl několik stránek a pojmů z knihy "Slovník cizích slov-známých či neznámých"...tento,možná pro většinu z Vás komický,rituál je velice důležitý a vůbec ho není radno v mé situaci podceňovat,jelikož skutečnost je taková,že tím,že člověk delší dobu nekomunikuje,tak začíná velice rychle tzv."intelektuálně zahnívat"...musí držet neustále kontakt s tím,co se kolem něj děje,jinak velice brzy by mu začalo unikat podstatných věcí,přestává chápat význam některých obratů a cizích slov,a kdyby to tak pokračovalo dál bez povšimnutí,tak by to končilo,a to se nebojím tvrdit,až DEMENCÍ...ano,i toto je zákeřná tvář samoty... tyto poznatky mám na základě svých zkušeností z dob,kdy jsem brázdil skrz,na skrz Evropou,od Britských ostrovů,až na Balkán,co by řidič kamionu,nebo chcete-li T.I.R.ák,a vlastně jsem žil v plechové boudě,čímž mám na mysli kabinu kamionu,která mi byla kuchyní,jídelnou,obývákem a ložnicí zároveň...kdy jsem jednoho " krásného " dne na parkovišti,kde jsem trávil víkendovou pausu, zjistil to,že se vlastně jsem schopen se bavit,o tom,kde a jak mě naložili,kde byla na dálnici jaká STAU(ucpaná dálnice),kde jsem měl defekt,jakou pakárnu mi dělali policajti......jinak celou dobu nakládáte,vykládáte, jedete,řídíte 42,5 tunového obra,kterému se říká kamion,nebo nejedete,protože na něco čekáte,mlčíte,posloucháte CD-čka,kouříte a z ledničky,která je po pravé ruce,vytahujete jídlo pokud tedy ještě nějaké máte....nejste vůbec NIC,co má společného s člověkem a lidskou osobností,bez EGA,nic nepomůže,ani nepřispěje to,že jste 5 let studovali vysokou školu a před jméno máte právo si psát zkratku ING.,zkratku,která v mnohých pouze vyvolává úsměv,úšklebek a pohrdání,jste pouhé identifikační číslo,jste pouhá továrna na extrementy,kdy v horní části je IN(vstup) a ve spodní je OUT(výstup)....

... ještě ráno,a nebo dopoledne máte plno elánu,do celého toho dne,který se nechá nazvat samotářským,ale to se velice brzy začíná rozplývat,jako ranní mlha a veškeré nápady a myšlenky začínají proklouzávat a mizet,jako voda protékající mezi prsty ruky,kdy se snažíte jí udržet co nejdéle ve své dlani...ještě dopoledne máte plány co si ten den uvaříte,že by bramborák,nebo špenát bych si dal,super,už dlouho jsem neměl ten svůj tolik oblíbený smažený sýr...aby to večer stejně,tak jako každý den skončilo a sklouzlo ke chlebu s máslem a hořčicí,vyndáváte z poštovní schránky poštu,dnes mi přišla složenka,abych si vyzvednul na poště 3.410,- Kč,je to můj jedinný měsíční příjem,tzv. "hmotka",kterými mě každý měsíc odměňuje náš stát,naše sociální politika,je to vyjádření toho,kterým jsem byl poctěn po téměř 33 letech odpracovaných a práce pro náš stát,je to odměna za to,že právě díky i té práci jsem hlavně zdravotně,ale i sociálně,tam kde teď jsem...

,je to odměna,kterou jsem si musel po svém propuštění z nemocnice vyřídit,zařídit,vyvztekat,vyorodovat,vyprosit...doslova vyšlapat,jelikož ne jednou jsem musel na úřady pěšky,a nebo auto stopem z města do města...nikoho celé 2 měsíce nezajímalo,kde spím,kde žiji,co jím,za co si doplácím léky,jak se dostanu,resp. za co se dostanu na úřady,které jsou většinou minimálně až v okresních městech...nezajímal jsem tuto společnost,tento stát,který se holedbá členstvím v EU a NATO,nezajímám jí ani nadále,jelikož žádost o invalidní důchod,resp. papír,na kterém je napsána, začíná pomalu žloutnout,jelikož na ní je parafa 15.06.2015... zůstal jsem ve všem a na všechno úplně SÁM...ale nemám si na co stěžovat,jelikož mám na den 113,- Kč...na uspokojení svých základních životních potřeb,na úhradu stravy,základní hygieny,oblečení a obuvi...přesně ve znění usnesení,které jsem obdržel cestou MPSV ČR...až si sám sobě říkám,proč mě vůbec  zachraňovali,když moje poslední léčba připravila státní pokladnu cca o 400.000,- Kč,proč mě nechávají nadále drancovat měsíc,co měsíc kasu o těch zmiňovaných 3.410,- Kč....

... možná,že by mohlo někomu připadat,že se jedná  o lenost,pohodlnost,liknavost,mít tendenci si na vše stěžovat,litovat se ...pokud si někdo toto myslí,a ještě to okoření o " klišé " o tom,že kdo jak si ustele,tak si i lehne...tak ať raději již dál nečte,vůbec nic nebylo pochopeno,a nebo nechtělo být pochopeno... vše je způsobeno APATIÍ,REZIGNACÍ,CHYBĚJÍCÍ MOTIVACÍ,CHYBĚJÍCÍMI CÍLI,VYTRACENÝM SE SEBEVĚDOMÍM a vše umocňující CITOVOU LHOSTEJNOSTÍ,která se projevuje větičkou "MNĚ JE TO JEDNO" ...

POZNÁMKA :  ... citová lhostejnost nepatří do kategorie odborných lékařských výrazů a diagnóz,jedná se o subjektivní pocit,té dotyčné osoby,vzniká na základě dlouhodobých stresových situací,ale opravdu dlouhodobých,např.od roku 1962,a nebo od roku 2006,kterým byl dotyčný ve svém životě vystavován...s citovou lhostejností se musí každý vypořádat a poprat vnitřně sám...jenom těžko se to vysvětluje a ještě těžší je to pochopit... prosím,důrazně si vyprošuji,nezaměňovat,že citová lhostejnost je to,že dotyčný by nedokázal pomoct nemocnému,umírajícímu,nebo raněnému při nehodě apod.,takto to v žádném případě není,a vím jak je to v takových to choulostivých otázkách praktikováno a vím i jaká kouzla dovede náš mateřský jazyk,co se týká jeho dvoj-smyslnosti...nedělejte prosím tedy z toho hru na tzv."tichou poštu",že první a na začátku řekne "A",aby na konci a u toho posledního z toho bylo "Z",ovšem značně zkomolené "Z"...děkuji za pochopení ...

... a takto tedy já žiju svůj život,pomalu ho odžívám,den po dni,hodinu po hodině,je mi z něj ukrajováno,jsem TROSEČNÍKem ze stejnojmenného filmu,kdy si v tento okamžik,v tuto chvíli vypůjčím monolog herce Toma Hankse,který byl protagonistou filmové postavy,cituji : " ... MUSÍM DÝCHAT,PROTOŽE ZÍTRA ZASE VYJDE SLUNCE,A KDO VÍ,CO PŘINESE PŘÍBOJ ... "

... film TROSEČNÍK nikdy nepatřil do kategorie mých oblíbených filmů,možná i proto,že Tom Hanks nepatří mezi herce,které bych zrovna vyhledával... od jeho uvedení,což bylo cca 2000 let po Kristu, jsem příběh shlédl do této doby snad jenom jednou,nikdy jsem nepřemýšlel o myšlence tohoto filmu a spíše jsem to bral,jako komerční kousek...když to napíši hodně ošklivě a hodně to budu bagatelizovat...měl v životě všechno...spadlo s ním letadlo...bojoval 4 roky na pustém ostrově,aby přežil...zachránil se ...

... už ani nevím proč,ale po mém propuštění a návratu z téměř 9 měsíční hospitalizace,jsem vyhledal a shlédl celý film,a to hnedle několikrát po sobě,abych 15 let po jeho natočení začal přemýšlet o jeho myšlence,velice hluboké myšlence a poslání ... 

1.) ...ŽIVOT NENÍ TO CO CHCEME,ALE TO CO MÁME...

2.) ...ČAS URČUJE NÁŠ ŽIVOT A SMRT ...

... vůbec není ve filmu podstané to,jakým způsobem Hanks žil a bojoval o přežití na pustém ostrově,ani jaké musel vynaložit úsilí na svojí záchranu...podstatou a myšlenkou celého příběhu je ta skutečnost,což je i k zamyšlení nad tím co se děje okolo nás,a nemusíme se kvůli tomu přenášet vzdušnou čarou tisíce kilometrů.až na Cookovy ostrovy za velkou louži ...

... I PŘES TO,ŽE TROSEČNÍK PŘEŽIL,ZACHRÁNIL SE,VRÁTIL SE ZPÁTKY DO CIVILIZOVANÉHO A KULTIVOVANÉHO SVĚTA,TAK PŘES TO VŠECHNO ZůSTÁVÁ TROSEČNÍKEM VE SVÉM ŽIVOTĚ NADÁLE,POKRAČUJE VE SVÉ SAMOTĚ DÁL,JELIKOŽ BYL NÁSILNĚ VYTRŽEN NA URČITÝ ČAS Z REALITY,KDY TEN ČASOVÝ ROZDÍL,TEN DEFICIT,UŽ NIKDY NEJDE VRÁTIT,ANI DOHONIT,DOSTIHNOUT,DOBĚHNOUT ... závěrečný obraz celého filmu má překrásnou a silnou myšlenku ... ti co jej vítají  jsou "ŠŤASTNI",ale pouze POKRYTECKY VYJADŘUJÍ EUFORII A HEKTIČNOST ,protože každý z nich ve skrytku své duše má OBROVSKÝ STRACH  co teď bude TADY S NÁMI,když se vrátil,objevil se a je tu...NIKDO S NÍM UŽ NEPOČÍTAL......ale musím dýchat,protože zítra zase vyjde slunce,a kdo ví,co přinese příboj ...

... i já mám svůj pustý ostrov
... i já mám svého Wilsona,což byl volejbalový míč,obyčejný volejbalový míč,běžná pomůcka ke hře, součást oblíbené hry,ať už halové,a nebo plážové,hrající se např. v Plané u Mariánských Lázní,nebo v Brně,či Lokti nad Ohří,a nebo v Chebu,na celém světě,a nebo jen tak třeba někda na Louce...pro Hankse byl Wilson kamarád a parťák,s kterým měl možnost si povídat,radit se,debatovat,uvažovat,apod.,co na tom,že mu neodpovídal...stejně tak mým Wilsonem byl, těch 1.280.000 kilometrů trávených na cestách kamionem,parťák pejsek Bodys,o kterém bude také v pozdější době řeč,stejně tak jako teď mi je i Bart,který mi pozorně naslouchá co mu povídám ...

... i já měl takovou radost,jako Hanks na pláži,když se jemu po velkých potížích podařilo rozdělat oheň,kdy v mém případě se jednalo o první finanční dávku,která mi přistála do poštovní schránky po 2 měsíčním nezájmu ze strany našeho státu a  podařila se mi vyřídit a zrealizovat...kdy jsem se po těch nekonečných 71 dnech čekání dočkal...kdy na celé věci je " komické " to,že v době,kdy jsem běhal,chodil,škemral,žádal,neměl na jídlo,měl hlad,neměl na doplatky léků...tak přesně v té době jednal parlament o zvýšení si platů,platů poslanců...zda vůbec,o kolik a jakým způsobem,plošně ,nebo %  ... 
... i já čekám co mi příboj přinese...protože ze zákona je na vyřízení důchodu,až 6 měsíců... co to je 6 měsíců,o proti těm téměř 33 letému pracovnímu období,při kterém jsem přišel o zdraví,kdy teď jednak čekám zda nebudu muset začít shánět invalidní vozík,a také se mám,hlavně psychicky, připravit na blížící se operace...je to v porovnání pouhá kapka v moři... a všichni ti,kteří s dosažením své plnoletosti si vyběhali a vyřídili své invalidní důchody,v životě nebyli v práci,ani minutu,ale pobírají plné invalidní důchody,za to,že si zničili své zdraví dobrovolně a hlavně vědomně(závislí toxikomani),a pobírají důchody v plné výši,protože se jim to musí vypočítat z celostátního průměru těch,kteří celý život poctivě makali a dřeli...tak by se mohli alespoň stydět,pokud ovšem vědí co je to stud a hlavně svědomí...

... nebo mi snad ten příboj přinese něco z mých věcí,z toho seznamu obsahující více jak stovku položek,kdy nemá smysl uvádět celkovou nasčítanou cifru,která se blíží k šestimístné cifře,protože společně s věcmi běžné a každodenní potřeby,které pro každého jsou samozřejmostí,že je má a vlastní, mi bylo

UKRADENO,VYRABOVÁNO,ZCIZENO,VYPLUNDROVÁNO,ZNIČENO,ZLIKVIDOVÁNO,VYHOZENO .....atd. i to co má,resp. mělo pro mě absolutně nevyčíslitelnou hodnotu,jelikož to pro mě byly roky mojí tvůrčí a sběratelské práce ...a to přesně v době,kdy jsem byl na oddělení ARO napojen na přístroje,které zajišťují životní funkce...

 
... i já se stal obětí manipulace těch,kteří se zmanipulovat nechali,a vše dokázali hodit za hlavu a spálit za vším mosty, v té době mých ještě nejbližších a v době pro mě nejtěžší...vykašli se na něj,ten se už Ti stejně nevrátí,akorát umí polykat prášky,je to blázen,magor,sebevrah,simulant,který oblbuje akorát doktory,to mně dej alespoň minutku... a stokrát nic umořilo i osla ...

... kde má být potom MOTIVACE,kde má být VYTÝČENÝ CÍL,kde má být SEBEVĚDOMÍ,kde byla SLIBOVANÁ POMOC,kde byla ŠANCE,ale také kde je SVĚDOMÍ(ne moje)... už tomu rozumíte,proč se SEKUNDÁRNĚ projeví CITOVÁ LHOSTEJNOST...

-------------------------------------------
poznámka autora pod čarou :

... pokud je někdo označen AMPELMANN,je to vlastně člověk,který bývá označován v životě,jako "nicka,nímand,halbmenš",a je to vyjádření se o člověku,který pro toho druhého není ničím...nemusí mu to být přímo sděleno verbálně,resp.řečeno "face off face",úplně stačí když mu to je dáváno najevo svými projevy a chováním,a o to je to pro toho dotyčného bolestivější,ponižující,deprimující,kdy někdy to může vyústit,zejména při vypjatých a dlouho trvajících stresových situacích,až k sebepoškozování,nebo dokonce až k sebedestrukci ...