Vážení a milí diváci, vysíláme pro vás 3 druhy zpráv :

… pravdivé-přesný čas, polopravdivé-předpověď počasí a ostatní …pouze ještě chybí změnit název na  Televizní noviny, či Aktuality a oslovení na ... soudružky & soudruzi, ale jinak je to stále stejné … bla, bla, bla ...

PROLOG :

Být politologem v této zemi, je na stejné úrovni předpovědi počasí … tedy, až to přijde, tak to bude … , a nebo vlastnit koncesi na věštírnu. Všichni politologové, do jednoho, patří do lavic sněmovny, do parlamentu, do naší vlády. 

Jestli jsem včera, na základě sledu všech událostí na tuzemské politické scéně, zde vyjadřoval své pocity a hlavně obavy, či rozčarování, tak po dnešku jsem z toho všeho hezky rychle vystřízlivěl. Ano, na naší tuzemské politické scéně, protagonisté, herci, totiž opět nezklamali a jede se znovu a znovu podle stejných scénářů, jako “kafemlýnek stále dokola“. Včera to byl pomalu “průser“ (promiňte) tisíciletí, kdy dokonce se erudovaní znalci zákonů vyjadřovali v tom smyslu, že je to aféra, či kauza, která naplňuje podmínku uvalení vazby, a kdy prakticky celé odpoledne se ze všech koutů ozývalo Babiš, Babiš, Babiš … Nakonec se to tedy podařilo, jej vyvolat a vylezl, aby v krátkosti poslal do své vlasti pozdrav a oznámil, že jeho dcera má onemocnění, jako měl skladatel Karel Svoboda. Jak na tohle tedy pan premiér přišel, to je tedy záhadou, ale k problematice psychických, či duševních, onemocnění se ještě dostanu v závěru svého příspěvku. No a potom si odfrčel dál dle svého programu, aby se po svém nočním návratu vypařil pěkně, jako tichošlápek. To, že tady je celá republika tzv. „AUF“, tak to přeci, našemu milému premiérovi, může být úplně “šumák“. A ráno, tedy dnes, přesně podle nacvičené partitury, ve stejném duchu, jako když se pomalu nad ránem po flámu vkrádáte domů a jste u toho přistiženi. Za mých studentských let jsme tomu říkali, že pokud se toto stane, tak hlavně MUSÍŠ HÁZET NEVŠÍMÁKY. Takže tuto fázi premiér zvládnul naprosto brilantně a ihned zaujímá pózu, že nejlepší obranou je útok … to jsou ty jeho výkřiky, že to byl puč, ne Sarajevo, ale puč Palermo … a já to dokážu … odmlka k přemýšlení … já to dokážu … Abych se přiznal, tak jsem čekal, že se k tomu postaví premiér Babiš čelem, chlapsky. Nakonec má reprezentovat naši zemi na veřejnosti a hlavně v politice. Zatím se však chová, obrazně řečeno, jako dětský uličník, který z klukoviny ukradne v obchodě žvýkačku, to se také ve stejném stylu lže a mlží, aby se nedostal doma výprask. A v tuto chvíli jsem již věděl kolik předem uhodilo, že je zase něco špatně, že se stala zase nějaká porucha, a že premiér je opět na koni, jelikož z jeho projevů vyzařovalo opět tolik arogance, čímž je znám, zejména, když se rozčílí. No a tímto okamžikem to už byla na pochodu úplně klasicky stejná Sodoma & Gomora … politici se bojí něco říci, na otázky novinářů a reportérů místo souvislých odpovědí, tak se zadrhávají, polykají naprázdno, na tiskové prohlášení se pošlou zástupci, dokonce i služebně nejmladší. V těchto chvílích, kdy se touto naší politickou aférkou zabývá, když to hodně zbagatelizuji, zbytek Evropy, tak postaví před novináře, ve vší úctě k ní, služebně nejmladší holčinu, ministrni Maláčovou, kdy její politický kolega Brabec jí doslova z úst odezírá co říká, a jestli to říká správně. Tento přístup, to  je ta prasárna, jak používá s oblibou premiér Babiš. V médiích se střídá jeden politolog vedle druhého, co krok, to nápad a názor, ale vždy pouze v rámci “nějakých“ mantinelů, hlavně nic konkrétního. Já fakt už nevím, buď jsem z toho paranoidní, a nebo, jak se lidově používá, už jsem z toho úplně “blbej“, ale nedokáži se ubránit pocitu, že všichni jsou, jako na nitkách, či provázku, za které “někdo“ tahá a tím všichni mašírují směrem, kterým ten „někdo“ potřebuje. Tak zvláštně na sebe všichni vzájemně koukají, snaží se být potichu, moc si vzájemně nepovídají, snaží se neshlukovat dohromady, nevytvářet hloučky, oni snad i dokonce šeptají … mají strach, neví co bude, ale hlavně co s nimi bude. Říkávalo se tomu také být v područí totalitního kultu osobnosti. Ano, něčím mi ten dnešní den připomínal totalitní dobu, o které Karel Kryl, v jedné ze svých písní, zpíval … A  ZAKÁZALI JIM  ZPÍVAT. V bledě modrém je to s komentáři politiků ČSSD & KSČM. Když jsem u těch komunistů, tak prý politik Dolejš vypustil bonmot ve smyslu, no a co, tak táta poslal kluka k moři … hmm... komunistům je teď hej, protože jsou u kormidel a je zcela evidentní, že proti Andrejovi nepůjdou, jelikož by tím mohli vyvolat takové politické zemětřesení, že už by se zasejc dlouho nedostali k veslům. Obdobně to bude u sociálních demokratů, kteří si musí akorát ohlídat pana Okamuru, jelikož vycítil, že obrazně řečeno se dva začínají prát, tak by chtěl být ten třetí, co se bude ve finále smát. Jeho nevýhoda, naštěstí, je ta, že je … kam vítr, tak plášť … lépe řečeno, jeho v rozletu brzdí ta skutečnost, že neví jestli se do análního otvoru dotyčnému leze horem, a nebo spodem (obrazně a slušně vyjádřeno). Jako dnes si pamatuji, když byl zvolen prezident Zeman, tak pan Okamura letěl k němu, aby mu blahopřál, jako první … jen tak-tak to dobrzdil a málem se tam rozplácnul, jak široký, tak dlouhý. Takže, když to sečtu a podtrhu, tohle by měl pan premiér vcelku ošéfované, akorát zbývá si pojistit, aby občané nevyrazili do ulic. V Praze se těch pár řvounů, s narychlo načmáranými transparenty, zvládne. No a menší města a venkov, tak to má také pod kontrolou, jelikož všem nasliboval zvýšení mezd a sociálních dávek … i takto uvažují, nejenom naši politici, ale dokonce i politologové. A tím je to vyřešené, všechno se vrátí do normálu, pan Babiš může dál nechávat volný průchod svému arogantnímu a povýšeneckému chování. A my, obyčejní občané, tak můžeme spokojeně vyhlížet 1.advent, těšit se na svátky KLIDU & POKOJE … a život bude u nás plynout pomalu dál.

Na závěr, a to si neodpustím, a kdybych měl tu možnost, tak to panu Babišovi i sdělím. Rozhodně ne stylem, který mu je vlastní, to jeho “ČAU LIDI“ na jeho profilu FCB, už z toho oslovení je cítit ta jeho arogance & povýšenecké chování. Do očí bych mu sdělil, že to jeho rouhání se ve spojitosti s onemocněním jeho dětí, že by měl vážit slova. Rouhat se je velice nebezpečné, o to víc, když jde o nemoc, a nebo o životy našich bližních. Nejsem žádný atestovaný lékař, ani promovaný psycholog, ale se schizofrenií a bipolární poruchou mám své zkušenosti, jelikož jsem byl dvakrát hospitalizován v psychiatrické nemocnici, z toho během té druhé hospitalizace jsem v tom prostředí byl téměř rok nepřetržitě v kuse. Nestydím se za to, že jsem byl v “blázinci“, jednoduše mě “jenom“ semlel život, a to hnedle dvakrát po sobě. Psychické, či duševní onemocnění je, jako každé jiné. A musí se, mělo by se, tedy léčit, a ne provozovat  (ne)řízenou turistiku, podnikat, řídit firmy, a nebo řídit dopravní prostředky. S lidmi, pacienty, kteří měli premiérem výše uvedené diagnózy, tak jsem se setkával dnes a denně, po celou dobu své hospitalizace, a tedy vím o tom své a dál to detailně nebudu komentovat, protože by to zasejc byla ta prasárna. Nikomu to nepřeji, ale také nikdo nemá právo využívat těchto nemocí účelově, a tím se vlastně rouhat... Život, ten nenechává za sebou nevyrovnané účty, ani dobré, ale ani ty špatné … vážený pane, premiére.

Video zdroj : You Tube

EPILOG :

Přeji si už pouze jedno, aby u nás neharašily zbraně, ať si tam nahoře dělají co chtějí, ať se třeba z toho všeho .....