Pomalé vyřizování sociálních dávek je nehumánní a neetické zvěrstvo páchané našim státem.

... je to uměle a záměrně vytvořená situace, kdy se jedná o řízenou selekci důchodců, a kdy stát sází, z důvodů úspor, na to, že někteří žadatelé se toho opravdu nedožijí, a to buď z důvodů stáří, či prohrají boj se svojí nemocí.

Původně jsem, ani ještě dnes psát nechtěl, psal jsem nedávno, před pár dny, a jelikož teď, poslední dobou, jsem v takovém zvláštním psychickém rozpoložení, tak ze mně vždycky za cca 10 - 14 dní něco vypadne. Jsou dny, kdy za celý den promluvím dvě, tři, možná pět vět, či souvětí, ale jsou dny, kdy nepromluvím vůbec. A to, že píši, teď myšleno příspěvky, tak to je moje komunikace s okolním světem. To období, ten stav, je, že člověk nežije, ale přežívá, že každý den pouze vyčkává, dalo by se použít, vyhlíží den druhý,tedy další..... kdo to zná, tak ví přesně, bohužel, o čem je řeč … a kdo to nezná, tak může za to být rád a šťastný. To, že jsem se rozhodl zrealizovat tento svůj příspěvek mě inspiroval článek na „idnes/zprávy“, který, s dovolením, vkládám, jako odkaz a budu věřit, či doufat, že mě za to z adminu nebude vyčiněno.

https://zpravy.idnes.cz/domaci-pece-prispevek-0tw-/domaci.aspx?c=A180320_213703_domaci_mpl&utm_source=facebook&utm_medium=sharecd&utm_campaign=desktop

Plně jsem si uvědomil, že celý ten článek se mě ve všem dotýká a dokonce je to z doby nedávno minulé a zároveň i současné. I já se stal obdobnou obětí naší sociální politiky, o čemž je v článku pojednáváno, a když to bylo pro mě nejožehavější, tak jsem si řekl, že zatím o tom nikde psát nebudu, že to nebudu zveřejňovat, jelikož je to na velice citlivé a intimní téma a hodně toho je i nezveřejnitelné, zejména co se týká foto-dokumentace. Zároveň jsem si i uvědomil, že celé to cirkusové představení naší milostivé vrchnosti, které se mnou hraje, není ještě u konce, že úřední jednání probíhají a budou probíhat i nadále, a tak jsem si svojí žáhu nezchladil formou příspěvku, ale nechal jsem to v sobě pomalinku vybublávat, kdy jsem si říkal, že celá řada lidí je na tom ještě hůř. Otázkou je jestli to už není určitý projev rezignace, jelikož ještě v době nedávné, jsem větičku o tom, že celá řada jiných je na tom hůř považoval za nechutnou frázi, protože jsem jí pravidelně slýchával z úst, některých lékařů, a zároveň z úst většiny úředníků. Lékaři, moji současní specialisté z odborností : interní, neurologie, psychiatrie, urologie, ortopedie, chirurgie a oční, mi to už říkat přestali, ale úředníci v tom s oblibou pokračují, kdy mi někdy připadá, že se v tom doslova rochní a vyžívají. To jestli je na tom někdo hůř, tak to je věc relativní, protože může existovat i celá řada těch, kteří jsou na tom lépe … jednoduše napsáno … je to případ od případu a nemělo by se realizovat toto srovnávání. Každý člověk je unikátní originál a každý z nás to má nastavené jinak, tím je myšleno, že pro někoho životní dno může být pro jiného teprve cestou ke dnu, a nebo naopak už odrazem od dna. Stejná, či obdobná situace je v tom, že každý má jinak nastavené výchozí, tedy „startovací“ podmínky. Někomu pomáhá rodina, přátelé, kamarádi, známí, ale někdo je na všechno sám a zůstal v samotě ...zůstal na to sám. Pochopil jsem, po přečtení celého toho, mnou zmiňovaného, článku, kde je celá řada příkladů, jak naše milostivá vrchnost v praxi předvádí svoje hesla : ZA LEPŠÍ ČESKO, ZA VYTVOŘENÍ PODMÍNEK PRO DŮSTOJNÉ DOŽITÍ NAŠICH DŮCHODCŮ a pochopitelně i to, že MAKÁME,že sice v tom vůbec nejsem sám, ale že se musím podělit i se svými negativními zkušenostmi, že chci vyjádřit celý svůj názor, jak to vidím, jak to cítím. Vzhledem k tomu, že jsem si to všechno prožil, a prožívám, na vlastní kůži, ten projev diskriminace, ze strany našeho státu, jako vůči těžce nemocnému a tělesně postiženému, tak mohu s čistým svědomím potvrdit, že v tom článku je to všechno naprosto přesně, pravdivě, a jak se moderně používá, i vyváženě popsáno. Nezazněla tam však jedna varianta, ta moje, a sice kombinace nastalé situace, když zůstanete ve všem sám a na všechno úplně sám, a k tomu se vzájemně prolínají onemocnění s postižením rázu a charakteru psychického a somatického (fyzického) zároveň.

Lhal bych, kdybych teď neuvedl na pravou míru to, že jsem zůstal ve všem sám. Nežiji sám, ale žiji ve společné domácnosti se psem Bartem, on je pro mě rodina a já mu smečkou … upřímně, kdybych ho neměl, tak už to tady, na tomto světě dávno zabalím, ale to bych mu přeci nemohl udělat. Příčina samoty byla naprosto jednoduchá, a sice moje psychické onemocnění, kdy díky tabu ohledně psychických onemocnění se všichni najednou z mého okolí nějak vypařili … část se za mě stydí, že jsem blázen a část se mě bojí, že jsem blázen. Všichni dohromady, ale přišli o trpělivost se mnou, jelikož moje léčení z psychických problémů trvalo prakticky tři roky, i když prášky a cejch blázna mám už do smrti. Aby se to nepletlo, tak po psychických problémech jsem se rozsypal i fyzicky, kdy výčet lékařských specialistů, kteří mě mají v péči zazněl před malou chvílí o kousek výše. Jestli se traduje, že u chlapů začíná život po padesátce, tak asi nejsem chlap, protože u mě začalo úplně něco jiného … nelze operovat, lze pouze zpomalit a zmírnit bolestivost a denně spolykám celkem 12 různých prášečků. Je to otřesné, pobuřující, nehumánní a neetické zvěrstvo, které páchá naše milostivá vrchnost na obyvatelích tohoto právního státu... jsou totiž "mezi námi" i jedinci, jako jsem já, u kterých probíhá řízení ohledně příspěvku na péči, již druhým rokem, a konec je zatím v nedohlednu ... po prvním odvolání, které prověřuje a vyřizuje prakticky stejný úřad, prakticky na stejné úrovni, přesně podle rčení, že nikdo si nebude srát do vlastního hnízda, žadatel obdrží rozhodnutí se závěrečnou větičkou ...proti tomuto rozhodnutí není již možné odvolání, a tak všechno graduje a směřuje k podání soudní žaloby, což je časový horizont v řádech roků ... ale já nemám potřebu se soudit, hádat se, dopisovat si, a nebo být za mediální hvězdu, já potřebuji pouze pomoc, a to v rozsahu, na kterou mám ze zákona nárok a splňuji podmínky... aby odvolací úřad ze sebe udělal humanitního lidumila, tak písemně poradí, že máte možnost si opakovaně zažádat znovu ... a celý kolotoč, celá ta byrokratická pakárna, může začít znovu, včetně datumově aktuálních veškerých zpráv o zdravotním stavu, jelikož lékařská zpráva nesmí být starší 3.měsíců ... je to uměle a záměrně vytvořená účelová situace, kterou se nebojím nazvat, že se jedná o řízenou selekci, kdy stát sází, z důvodů úspor, na to, že někteří žadatelé se toho opravdu nedožijí, a to buď z důvodu stáří, a nebo, že prohrají boj se svojí nemocí ... naprosto shodná situace je v přiznávání invalidních důchodů a vyřizování žádostí o průkazy pro osoby ZTP (zdravotně těžce postižené), kdy s tím i souvisí příspěvek na mobilitu ... v mém případě trvalo pouhé prodloužení platnosti průkazu ZTP celých 5 měsíců, kdy pochopitelně po dobu vyřizování mi přestali vyplácet příspěvek na mobilitu, tak je to ze zákona …. a pokud je jedinec úplně sám a žije v samotě, tak naše milostivá vrchnost jej tímto způsobem vyčlení, vyřadí a naprosto diskvalifikuje ze společnosti ... a doslova Vás nechá v těch sračkách vymáchat si čumák a utopit … nikoho nezajímá, že pro nemohoucnost přežívá „člověk“ mezi odpadky a výkaly … je to projev diskriminace, ale také arogance snoubenné s ignorantstvím, jelikož posudkáři rozhodnou o Vás a bez Vás, kdy jsem písemně se nabízel, minimálně ve čtyřech případech, že jsem ochoten se ke komisi „nějak“ dostavit. Nic mi to nebylo platné, jelikož (prý) konají dle standartních postupů, kdy se těchto standartních postupů drží i po tom, co jsem jim zaslal svojí foto-dokumentaci, která opravdu zde je nezveřejnitelná a nechá se zařadit do ranku nechutná … od stolu usoudili a rozhodli, že sice od pasu směrem dolů, až na zem, po všech stránkách nefunguji, ale ruce mám prý ještě zatím zdravé, a tak jsem shopen si utřít zadek a ohřát si párky v mikrovlnce. Délka a protahování řízení je značně únavné, frustrující, ponižující a působí i na psychiku, jelikož časem začne o sobě člověk pomalu pochybovat a ten červíček začne malinko v hlavě pracovat ... mám na to vůbec nárok ? ... jsem opravdu invalidou 3. stupně se 70 % poškození zdraví a osobou ZTP ve 2. stupni ? ... nejsem ufňukánkem, hypochondrem a potížistou ? ... ale tyto myšlenky velice rychle zmizí, když se snažím v bytě včas pokořit cestu ke dveřím s označením WC, při které minimálně jednou upadnu... Stejně tak frustrující, ale v tomto případě i paradoxní, je situace, že nejsem schopen absolvovat dvě operace, týkající se ortopedické specializace. V tomto případě jsou již degenerativní změny ukončeny a operacemi by, do jisté míry, se mohl můj zdravotní stav mírně vylepšit. Ale operace nemohu realizovat, jelikož není osoba, která by mi zajistila pooperační období (péči) a dobu (péči) v rekonvalescenci. Jelikož se jedná o operace dvě, tak se můžeme řádově bavit o celkové době cca jednoho roku, kdy bych potřeboval poskytování péče. Kdo by však pomáhal a staral se o nemohoucího mrzáka za finanční odměnu cca 29,- Kč / den ? Vzdát se to však nesmí, jelikož pro tuto společnost, pro tento stát, jsem nepřetržitě čtyřicet let pracoval, kdy jsem do práce chodil vždy na první pokus, a ne na základě odvolávání se na něco, řízení úřadů, či oponování ohledně nějakých lhůt k vyřízení ze zákona a podobných byrokratických cirkusových představení, a kdyby bylo zdraví, tak by se pracovalo i dál. Rozhodně bych se v životě nikdy nesnížil k tomu, abych žebral u státu o příspěvek na pomoc při mé nemohoucnosti, kdy dokonce tvrdí, že je to pro stát levnější varianta, než kdybych byl někde na „LDNce“. To, že je to pro stát variantou levnější, tak tomu se vůbec nedivím, jelikož pokud někdo potřebuje každodenní péči z důvodů nemohoucnosti a neschopnosti ovládání základních fyziologických potřeb člověka a je mu poukázáno na měsíc 880,- Kč … no to je výsměch, co výsměch, přímo urážka, vždyť je to přeci cca 29,- Kč na den, pro osobu, která se má o nemocného a zdravotně postiženého postarat … SORRY, JAKO & MAKÁME ...