...upíráte tomuto národu, to co se mu očividně líbí a u čeho se jednoznačně baví ? O sympatiích, Sluhy dvou pánů, nebude polemizovat asi nikdo z nás. Nakonec jeho dlouhodobě přetrvávající vyprodanost byla toho důkazem. Tak proč ?
Pro někoho tento můj příspěvek možná nebude, ani příspěvkem, jelikož i já to spíše beru, jako takový povzdech. Určitě zde nenajde nikdo žádný hlubší ponor do sféry divadelnictví, ani danou problematiku nehodlám politizovat, tak to už vůbec. Ze své minulé zkušenosti se budu tzv. „ držet při zdi „ , jelikož jsem byl zde označen za „ muzikologa“, což mě určitě nijak nerozhodilo, naopak to vyvolalo mírný úsměv na mých rtech, které mnoho důvodu k smíchu nedostávají. Ale pobavilo mě to, jelikož opět se potvrdilo to typicky čecháčkovské, že když se někde objeví někdo, kdo už jenom trochu začíná vyčuhovat z řady, tak ho rychle majzneme přes jeho prstíky, aby zase pěkně zalezl …
Mně osobně je velice líto a mrzí mě, že Sluha dvopu pánů ( myšleno jako hra, ne jako protagonista hlavní role) dostal, od našich kulturně-politických špiček, výpověď … padáka … byl propuštěn … byl poslán do penze … Ale to je můj osobní názor, a ani nemám právo, ani nebudu, zde spekulovat, jaké byly toho všeho důvody. Rozhodně je na tom celé s podivem, že taková hra, tak oblíbená, která opravdu baví, tedy bavila celý národ, i když se určitě našli i její odpůrci, teď opravdu budu realistou, tak se stáhne z programu našeho kulturního svatostánku, z programu Národního divadla. Neřeknu, kdyby to byl propadák, o který přestal být zájem, ale jednalo se o hru, která byla, reprízu, co reprízu, beznadějně vyprodána.
A vůbec, i přes ty neuvěřitelné roky, kdy se hrála, tak nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo být v budoucnu jinak. A bylo tomu i přes to, že byl nastaven systém předprodeje se značným časovým odstupem, kdy byl vždy zveřejněn datumu prodeje, bez ohledu na to, jestli se jednalo o víkend, či státní svátek. I já se pamatuji na to, že jsem onehdy, místo do „ průvodu“, vyrazil 1. května, časně ráno, přes půl republiky do Prahy, abych si přímo v prostoru Národního divadla vystál frontu na vstupenku, a že se nás tam sešla celá řada, tak o tom není pochyb... to, že moje sedadlo, ve druhé řadě a uprostřed, posléze zůstalo prázdné a opuštěné, tak osud tomu všemu chtěl jinak … Ten, kdo tak nějak sleduje moje příspěvky, tak mu je jasné, že důvodem mojí absence bylo to, že mě opět zradilo, to nejcennější co máme, a sice zdravíčko … byl to tehdy takový fofr, že jsem ten lístek neměl šanci, ani komukoliv věnovat... takže jsem to nestihnul... a už ani nestihnu.
Opět, s povzdechem, si musím položit otázku, a sice proč ? Proč, je nám, občanům této země, bráno u huby, i v tom kulturním světě ? … něco se jim líbí, něco si oblíbili, našli si něco, aby přišli na jiné myšlenky, odpočinuli si u toho, zasmáli se … tak jim to vezmeme. Není snad motto ... NÁROD SOBĚ … ? Je pravdou, že lví podíl na úspěchu této hry má samotný protagonista hlavní role, Miroslav Donutil, který vlastně s tou hrou si odžil kus svého života. I když na herce Miroslava Donutila se názory různí, zejméná z posledního období. Prý. Nevím. Nebydlím s ním a do kuchyně, ani do ložnice mu nevidím. Nesleduji toto, jelikož beru pouze, opět můj názor, Miroslava Donutila, jako snad jednoho z nejlepších herců v současnosti. Možná jsou ty sympatie u mě o to větší, že prakticky v době, kdy začínal s Nikolajem Šuhajem, tak jsem pobýval přímo v Brně, a také jsem si oblíbil ten typický „ brněnský hantec“, což on tedy, když někde něco vypráví, rozbalí to a spustí stavidla „ brněnského hantecu „, tak to opravdu stojí za to.
Video zdroj : You Tube
V případě Sluhy dvou pánů se jednalo o dvojnásobný kulturní zážitek. Jednak jde o nezapomenutelný herecký zážitek z výkonu Miroslava Donutila, ale také v každém návštěvníkovi to zanechá nesmazatelnou stopu, na jeho duši, v jeho mysli, z prostředí našeho kulturního svatostánku, z Národního divadla, jako takového. Takže teď už s pouhou nostalgií a sentimentem se můžem podívat na CéDéčko, a nebo když to budou někdy dávat v televizi, ale naživo už nikdy. Už nikdy nebude ta možnost slyšet naživo, jak herec Miroslav Donutil dupe po prknech Národního divadla, a jak v rámci divadelního představení nabízí divákům v prvních řadách puding. Je pravdou, že ukončení Sluhy dvou pánů v národním divadle bylo avizováno předem, ale tak nějak, v koutku duše, jsem doufal, že třeba tomu bude ještě jinak, jelikož jsem se i já chystal, a sice na svůj druhý pokus, když ten první mi nevyšel.
