Já, občan České republiky, v které je Ústava ČR nejvyšším zákonem...ale co se mnou ?

…milostivá vrchnosti, když se snažím „ jenom“ o to, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, přesně v duchu Listiny základních práv a svobod, která jsou (měla by být) pod ochranou soudní moci...jak je zakotveno právě v Ústavě ČR.

PROLOG :

!!!  PRAVDA MŮŽE BÝT POTÍRÁNA, ALE NESMÍ BÝT NIKDY UMLČENA  !!!

… ó néé, nemýlíte se, to není rok 1948, ani padesátá, či sedmdesátá léta minulého století... to je rok 2016 … více, jak čtvrt - století ( téměř 27 let ) po tom co jsme všichni cinkali klíčemi ... A  O  ČEM  SI  NAIVNĚ  MYSLÍME,  ŽE  TO  JE  ... D E M O K R A C I E .....

I přes to, že je uzákoněno to co se nazývá ústavou, tak společnost tohoto státu, tedy naše milostivá vrchnost, která tahá za ty špagátky těch všech loutek, tak se mnou hraje něco čemu se slengově říká „ bago“, nebo se to nechá i nazvat, že na mně aplikuje pohádku o slepičce a kohoutkovi, i když už si, vzhledem k svému rychle žloutnoucímu rodnému listu, nepamatuji, kdo komu běžel pro tu vodu, což není podstatné. Podstatnější je to, že i mě naše slavná společnost posílá tzv. „ od čerta k ďáblu „ , při snaze, abych se domohl své spravedlnosti. Možná si tím vytváří čas, třeba si říká, že mě to omrzí, a nebo se toho nedožiju, ale nějaký důvod to jistě má. Rozhodně mi některé reakce silně připomínají filmové sequence ze staršího filmu Bony a klid, a nebo z čerstvějšího snímku Hranaři. Ale já přeci nemohu za to, že chci jenom to co mi patří, na co mám právo, to co bylo původně moje, tak aby se i ke mně vrátilo, v původním stavu. A že nejsem v situaci, ani schopen, hrát další hru, kterou lze označit, že ruka, ruku myje, a nebo já na bráchu, brácha na mě ? Ne, nemám na to, jelikož jsem na tento svět přišel nahý, a tak i s holým zadkem z tohoto světa odejdu. Ale chtěl bych odejít s pocitem, že spravedlnosti v mém případě bylo učiněno za dost.....

PREAMBULE ( její část) z Ústavy České republiky ...

… JÁ, OBČAN ČESKÉ REPUBLIKY, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,věrný všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,odhodlán budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu NEDOTKNUTELNÝCH HODNOT LIDSKÉ DŮSTOJNOSTI a svobody jako vlast ROVNOPRÁVNÝCH , svobodných OBČANŮ, kteří jsou si vědomi svých POVINNOSTÍ VŮČI DRUHÝM a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na ÚCTĚ K LIDSKÝM PRÁVŮM a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií …..

… citace z PREAMBULE Ústavy ČR, která je NEJVYŠŠÍM ZÁKONEM tohoto státu, a která i obsahuje LISTINU ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, kdy základní práva a svobody jsou pod OCHRANOU SOUDNÍ MOCI ( Ústava ČR - HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDNÍ, články od čl.81, až článek, čl. 96 - včetně )

Já, občan, České republiky ...

… stal jsem se obětí několika trestných činů, stal jsem se obětí stalkingu, byť nepřímou, ale v sekundárním hledisku, s nedozírnými a doživotními zdravotními následky, jsem obětí rabování a plundrovámí, kdy mi byl zcela zcizen, rozebrán a zlikvidován můj osobní majetek, věci, včetně mojí osobní dokumentace, a to v době, kdy jsem byl v ohrožení života a nebyl jsem schopen svůj majetek si chránit, stal jsem se obětí porušování a omezování osobní svobody a byl v mém případě i porušen zákon o ochraně osobních dat a údajů, jsou mi zadržovány, erudovanou osobou v oblasti práva, proti mé vůli, důkazní materiály o výše uvedených skutcích … už to bude téměř 2 roky co se vše odehrálo, ale zároveň to už bylo více, jak 1 rok co se snažím o to, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost …

Aby se se mnou vůbec někdo začal bavit, tak jsem musel nejdříve splnit celou řadu požadavků a formalit, o kterých jsem již předem věděl, že jsou k ničemu a pouze budou protahovat čas. A tak organizace na pomoc obětem trestných činů typu např. „bílý kruh bezpečí, a nebo člověk v tísni, apod. „ , tak je to pouze formální rada, a to jak to všechno funguje, tak to je pouze obyčejný populismus a propaganda...pro jejich čárku do výkazů plnění...nic konkrétního, naopak ještě je vám nepřímo vyčteno, že jste snažil vy sám málo...takže výsledek po dlouhodobé komunikaci s organizací, která má být na pomoc obětem trestných činů, je rada k nezaplacení, že mám podat trestné oznámení...děkuji za radu. Mezi další rady je to požádat ČAK (advokátní komoru) o přidělení erudované osoby, a nebo v případě, že se obět trestného činu, tedy já, obává s podjatostí, to je to, že by mohla nastat ta výše zmiňovaná hra...ruka, ruku myje...ale rozhodně s jinými aktéry, než jsem já sám, takže nemám oznamovat přímo policii, ale na státní zastupitelství, to v regionu svého současného a aktuálního trvalého bydliště.  Byl jsem doslova šokován s jakou rychlostí jsem byl zpětně informován, pochopitelně v negativním smyslu....že oni ne, to musím jinam a jinak... na to, že moje odeslaná korespondence obsahuje 35 stran, kde vše podrobně rozebírám, tak to byl opravdu fofr, když už třetí den po mém odeslání jsem obdržel vyrozumnění. Nic jiného mě nenapadlo, že to nikdo ani nečetl. Jedině si přečetli adresu mého původního trvalého bydliště, pleskli na to „ čéjéčko“ a šup s tím do regionu, kde se vše odehrálo. A to i přes to, že jsem je, mimo jiné, právě na těch 35 stranách upozorňoval a zdůvodňoval na možnost hry „ já na bráchu, brácha na mě“. Takže jsem opět tam, kde jsem byl, tedy úplně mimo mísu.

A tak si teď marně lámu hlavu nad tím,co a jak dál. Nejsem zastáncem nějakých mediálních SHOW, já netoužím po zviditelnění, nepotřebuji si masírovat svoje ego, já pouze chci zpátky to co mi patří, a to o co jsem násilnou formou, proti své vůli přišel a vše uvést do původního stavu. Takže co ? Ministerstvo spravedlnosti, a nebo pro lidská práva, či veřejný ochránce práv, a nebo opravdu média ? Má to smysl ? Není to už u nás v takovém stádiu všeobecného rozkladu a hniloby, a tak svázané těmi vodícími špagátky naší milostivé vrchnosti , že ….., a nebo ... ? Docela začínám mít takový divný pocit, takové mrazení v zádech, že se nezadržitelně blíží zase doba, kdy například za tento článeček.... půjdu do kriminálu.

EPILOG :

… rozhodně to vzdát nehodlám ...