Co dál se svým životem ?
PROLOG :
... "musím dýchat, protože zítra zase vyjde slunce a příboj mi možná přinese něco nového"... úryvek z filmu Trosečník.
Je to už řada let, co jsem se posunul na ta místa, která se označují, jako lidské a životní dno. Je to už řada let co jsem střídavě škrábal nahoru, ale při tom jsem byl neustále skopáván směrem dolů, a tak jsem i padal zpátky do hlubin a temnot lidského dna. Je to už řada let, než jsem úplně pochopil, že spolehnout se na něco, či na někoho, je maximální absurdita, která nikam nevede. Pouze co funguje, je spolehnout se sám na sebe. Tato zásada má sice výhodu v tom, že mi nikdo už nemohl podkopávat nohy, a také už nebyl důvod. Já vlastně ve všem zůstal sám, a také jsem i na všechno zůstal sám. Určitě to není ideální řešení, se nechat uvrhnout do samoty, ale v tu chvíli , v tom krutém období, to byla jedinná záchrana. Pravdou je to, že tomu předcházela moje zkouška, to tady, a hnedle dvakrát, zabalit... ale asi mám ještě tady, na tomto světě, něco vykonat. Nevím ? Zatím jsem ještě nepřišel na to, co to má být ? Cesta ze životního dna je obtížná ve všeobecném měřítku, ale je nepředstavitelně těžší, když tu pouť směrem vzhůru musíte zvládnout sami, v samotě, bez nikoho, o koho by jste se mohli opřít, kdo by pomohl, když se nedaří, poradit se, popovídat si, prodiskutovat problémy, apod. A tak po více, jak roční cestě, z pozice asociála této společnosti, jsem dorazil do míst, kdy by se dalo hovořit o tom, že jsem se zpátky zařadil do společnosti. Začal jsem si připadat, jako člověk, začal jsem se i cítit, jako člověk. Už se mě tolik okolí nebojí, ani neštítí, z důvodu mého zdravotního omezení. Dalo by se říci, že bych měl být hrdý na to, že jsem zvládnul mít svojí střechu nad hlavou, že mám zase to, čemu se říká, že jdu domů. Mohl bych být pyšný na to, že už se nemusím se svým psem dělit o granule, abych nechcípnul hlady, když se naše společnost, se svojí nefungující sociální politikou, na mě vykašlala. Ano, toto je už za mnou, a já tu cestu, tou naší českou džunglí, zvládnul. I když v samotě a sám, s vypětím všech sil psychických a fyzických, ale jak se slengově používá, dal jsem to. Ale co teď dál ? Vrátil jsem se sice do života, našel jsem smysl žít. Nikoliv, ale smysl života. To je velký rozdíl mít smysl života, a nebo mít smysl k životu. A tak si v té samotě říkám, co tady pohledávám ? Proč tady jsem ? Vždycky mě všichni varovali, abych tolik o všem nepřemýšlel,abych všechno tolik do důsledků nepromýšlel, abych se nedostával, až úplně k těm filosofickým úvahám. Asi měli pravdu. A nebo je to způsobeno tím, ta moje rezignace, odevzdannost, apatie, že sice jsem se zvládnul vrátit zpátky do společnosti, ale nedokáži se zbavit té samoty. Lidé, všeobecně, mi tolik ublížili, že jsem poznamenán nedůvěrou navždy.A ti co mě podkopávali nohy nejvíce, ti co mě úplně zašlapali do bahna, že jsem opravdu ryl držkou v zemi, tak se teď snaží tvářit, že se nic nestalo, že snad všechno bude zapomenuto. A to je ten začarovaný a bludný kruh, z kterého nemám šanci vystoupit, a v kterém se motám stále dokola, kdy si pokládám otázku. Co dál se svým životem ? Částečnou odpověď sice již vlastním, jelikož vzhledem ke svému zdraví a své invaliditě, si svojí časovou linku dokáži odhadnout. Ale co s tím tady, než ten čas nastane ? Co s tou prázdnotou ? Co s tou nicotou ? Kde je motivace ? Kde je energie ? Kde je ten zdravý a přirozený adrenalin ? To co jsem dříve zvládal během hodiny, tak mi trvá den. To co jsem dříve stihnul za den, tak mi tvrvá týden. Kolikrát, ani cíle nedosáhnu se slovy, vždyť to nemá smysl. Co má vlastně smysl ? O všechno, a i o všechny, jsem v životě přišel. Ustlal jsem si sice dobře, takže jsem i dobře ulehl, jak se používá. Ne, já byl pouze vždy v nepravý čas, na nepravém místě. Že mě to nezabilo, tak mě to posílilo, opět jak se používá. Nikoliv, protože nemůže nikoho posílit bezmocnost a beznaděj. Všechno to jsou pouhé fráze, kteří používají ti, co v životě se do opravdových životních prekérních sraček nedostali. Co tedy, mám se zbytkem svého života udělat ? Mám dál si pokládat filosofické otázky o tom proč a co tady dělám ? Filosofické otázky, které někdy přecházejí, až do ranku relativity. Ano, všechno je ve své podstatě relativní, a když se takto budu pomalu zahloubávat do celého svého problému, kdy si říkám co tady vlastně pohledávám, tak se dostávám, až do úplného extrému. Tím extrémem je ta myšlenka, že jsem vlastně nikomu nepotřebným, nikde nechybím, nikomu nescházím. Tak čím tady vlastně jsem ? Jsem pouhou továrnou na extrementy, ve které je v horní části IN a ve spodní části OUT.
EPILOG :
... všichni, bez rozdílu, to máme na tomto světě pouze na určitý čas propůjčené ...
Ivo Panuš
Mohla by to být naše vnučka, dcera, sestra, ale většina by jí nejraději přibila na kříž.
Zpráva o tom, že uvězněná Tereza H. v Pakistanu si podala odvolání, tak vyvolala ve všeobecném měřítku opětovnou vlnu nenávistných komentářů a vzkazů do pakistánské věznice v diskuzích zveřejněných článků jednotlivých médií.
Ivo Panuš
Epilog, a nebo post scriptum: „Lidé bděme!“
Poselství všem těm, kteří ještě neprocitli a stále slepě věří mystifikacím a intrikám o naší sociální politice, o vytváření důstojných podmínek pro naše občany, a že to naše milostivá vrchnost s námi myslí jen a jen dobře.
Ivo Panuš
Přišel jsem o zdraví kvůli rodině, a nebo jsem přišel o všechny kvůli mému zdraví?
Na každý pád jsem "v tom" zůstal sám.Je dost možné, že jsem již tuto otázku v sobě řešil, ale ono to už všechno trvá, tak nekonečně dlouho. Slušností je dát vědět, sdělit, co se děje, a nebo co se odehrálo, případně se rozloučit.
Ivo Panuš
Nervózní a vzteklej, jako sáňky v létě ...
...by měl být ten co “zapomněl“ na zpoplatněné “panelovce“ někde u Humpolce zátaras chovající se, jako trychtýř. Co Vy na to, pane ministře Ťoku? A laskavě, neházejte umíněně vinu na kamioňáky, kteří za to, že sněží opravdu nemohou.
Ivo Panuš
Kdy natočí parodii o naší milostivé vrchnosti podle předlohy povídky V zámku a v podzámčí?
Zásadně nesouhlasím s parodií podle předlohy Harry Potter, jelikož to vzbuzuje dojem, že cílem je ještě více diferencovat naší společnost ... boháč & chuďas ... je to ve stylu "já na to mám". Celou parodii považuji za zcela nemístnou.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Langšádlová končí jako ministryně pro vědu a výzkum. Nahradit ji může Havel
Přímý přenos Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy jako ministryně pro vědu a výzkum. Jméno...
Zastal se urážené kamarádky, schytal kopanec do hlavy. Policie hledá útočníka
Pražští policisté pátrají po agresorovi, který v březnu v Karlíně napadl jiného muže. Incident se...
„Není podstatné být vidět, ale mít výsledky.“ Politici reagují na konec ministryně
O demisi ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové (TOP 09) byl premiér Petr Fiala...
Automotodrom chtěl 27 milionů za neodjetý ročník MotoGP, soud žalobu zamítl
Brněnský Automotodrom si chtěl pomocí žaloby vymoci 27 milionů korun, které požadoval od města a...
Břeclav, prodej pozemku 433 m2
Na Zvolenci, Břeclav
3 200 000 Kč
- Počet článků 236
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1040x
...život mě naučil,že nejnebezpečnější a nejbezpečnější zároveň, jsou zbraně : -lidský jazyk -tužka -papír ... nakonec ne jednou jsem se stal terčem posměchů,ironických poznámek,zesměšňování a ponižování,že moje IQ a schopnost komunikovat,odpovídá tomu,že musím psát,a to nejlépe ještě do konceptu...ano,tak mě to život naučil,nestydím se za to a budu v tom i pokračovat dále,jelikož se mi to osvědčilo i z dob,když mi bylo vyhrožováno odstraněním a fyzickou likvidací,když jsem byl vystaven a stal se obětí rabování a plundrování,když jsem byl uvržen do SAMOTY,když jsem zůstal na všechno a ve všem SÁM.....ale osvědčilo se mi to i v době,kdy po tom všem,mi byl navrhut SMÍR v domnění,že bude vše ZAPOMENUTO...
P.S. Z přetrvávajících zdravotních důvodů není moje motorika ještě úplně vpořádku, v souvislosti s vkládáním myšlenek skrz klávesnici na "papír", a tak to může někdy působit diletantsky, až komicky :-(