Ministr zdravotnictví, Svatopluk Němeček, prohloubil tabu, týkající se psychických nemocí.

Svým razantním opatřením po tragické události v Horní Bříze (Plzeňsko-25.5.2015), jste pouze ještě více prohloubil, už tak složité celospolečenské tabu, které se týká psychických onemocnění.  Pane ministře, každá zeď se dá zbourat.

PROLOG :

.... v životě jsou čtyři věci, činnosti, či události, které nelze nikdy vzít, a ani vrátit, zpět ...

HOZENÝ KÁMEN, VYŘKNUTÉ SLOVO, PROMARNĚNÝ ČAS a NEVYUŽITÁ ŠANCE. V případě ministra zdravotnictví, po výše zmiňovaných tragických událostech,  se jednalo o HOZENÝ KAMEN a  VYŘKNUTÉ SLOVO. Nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že toho zpětně lituje, a i si uvědomil, že tzv. "ulítnul". Pochopitelně jenom těžko budeme od něj očekávat revizi jeho rozhodnutí, jelikož by to určitě značně snížilo jeho kredit.  A tak jeho opatření, doslova, několik hodin po tragédii odvolává z funkce, ředitele Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, které následně ještě vylepšuje o prohlášení v ranním rozhlasovém vysílání, kdy éterem letí : "...postarám se o to,aby se obdobná tragédie nikdy neopakovala..."  Vše toto připomíná spíše jednání v afektu, nebo v hektickém a euforickém opojení až omámení, kdy se to nechá nazvat demagogickým jednáním a absurdním prohlášením. Pane ministře, to co se tehdy odehrálo v Horní Bříze, tak lze pouze MINIMALIZOVAT, a nikoliv úplně eliminovat. Ještě štěstí, že si "mustru", jak se pokusit o zvýšení svého "politického kreditu" , nevzali za své ostatní páni ministři z resortů s podobnou problematikou... terorismus a kriminalita globálně....

MOTTO pro celospolečenské TABU, které se týká psychických onemocnění.

DEFINICE  PRO VÝRAZ  TABU : nevhodné, nedotknutelné, vyloučené téma, zapovězené, vyňaté ze téma ze všedního užívání

Na místo toho,aby jste si nejdříve prověřil celou problematiku ohledně zravotnického zařízení, tedy ohledně Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, tak vyvoláte, střelbou od pasu, " personální bouři " a zrealizujete " veřejnou popravu ", na řídícím a organizátorském článku, již zmiňované nemocnice. Ano, byl to zcela veřejný akt, za přítomnosti médií. Pouze jste si tzv. " přihřál svojí polívčičku ", na úkor těch, kteří se snaží léčit a zároveň i postupně bourat to, tak zakořeněné celospolečenské tabu, které se prakticky, předává z generace na generaci, jako štafetový kolík. Podařilo se vám znevážit a pošlapat poctivou práci a úmornou dřinu, těch, kteří mají ve svém povolání a odbornostech jednu obrovskou nevýhodu, a sice, že nedrží v ruce důkaz, hmatatelný důkaz o té, či jiné psychické, a nebo duševní nemoci. Nemjí RTG snímky, ani protokoly o EKG, ani výsledky, slengově, tzv. " z laborky. "  Vše je postaveno na vzájemné důvěře lékař a pacient, či pacient a lékař. A to,že se opravdu, o tabu jedná, je důkazem  to,že jedna část lidí ve  společnosti se psychicky nemocných pacientů BOJÍ, a druhá se jich ŠTíTÍ, kdy ještě někdy nastává extrém, že část obyvatelstva seˇjich ŠTÍTI a BOJÍ zároveň. Je to vše o ( ne) informovanosti obyvatelstva, vždyť není to tak ještě dávno, co jsme se báli vyslovit ....RAKOVINA ... HIV + .... ANÁLNÍ  VYŠETŘENÍ TLUSTÉHO STŘEVA ... apod. Toto jsou všechno primární důsledky tabu, ale je zde i  oblast sekundární, a sice pohled na lékaře, psychiatry, a na psycholgy, opět z úhlu pohledu pacienta, ale i z úhlu pohledu veřejnosti. Celý život, dokud mi to ještě  zdraví umožňovalo jsem tzv. "dělal s lidmi", kdy to NENÍ ta NEJHORŠÍ PRÁCE, ale je to  PRÁCE NEJTĚŽŠÍ. Stejně tak platí, že práce se nemusí dělat dobře, myšleno, že se vždy vše podaří, ale důležité je to, zda je práce vykonána poctivě a odpovědně. Jsme jenom bytůstky a človíčkové, jako součásti tohoto obrovského vesmíru,a tak i děláme chyby. Každý je děláme, jelikož k životu návod nám nepřiložili a nedodali. Ten, kdo tvrdí,.že ne, že chyby nedělá, a že je tzv."neprůstřelným ", tak to činí vyloženě z účelových důvodů...lže !!!

   Budiž vám, vážený pane ministře zravotnictví, toto návodem k tomu, aby jste, alespoň zpětně se seznámil s kompletní problematikou v nemocničním zařízení, které i když si nese ten nepopulární přívlastek , "psychiatrická", tak stále z významu slova, se jedná o nemocnici. Bohužel, toto jste měl učinit daleko před tím, než jste si stoupnul před kamery a mikrofony...a začal to kosit...hlava-nehlava... Není to drzost, že si já dovolím na toto téma veřejně diskutovat, cokoliv prezentovat na danou problematiku. Je to moje právo a zároveň i povinnost, to tabu pomalinku nahlodávat a bourat, protože opravdu ...KAŽDÁ ZEĎ SE DÁ ZBOURAT. Mám právo na to i z pohledu, že jsem byl pacientem, nestydím se za to, byl jsem v nemocnici, ve " špitále", kde je to úpně stejné, jako bych ležel na chirurgii se " slepákem ", nebo na interně, či na ortopedii, po operaci, po provedení artroskopie kolena. Nikde žádné mříže, ve stylu " být za katrem " , žádné klece, žádné sítě, žádné svěrací kazajky, žádná aplikace léků pod pohrůžkou, a nebo násilnou formou, všude všechno v rámci etiky, všude všechno v rámci lékařského slibu...přísahy. A to jestli bylo něco, někdy, někým utrouseno, v minulé době, a okamžitě , někým zfilmováno apod. , jako hra na TICHOU POŠTU, kdy první řekne "A" a u toho úplně posledního z toho vznikne  značně zkomolené   "Z"  ....NO COMENT...otázkou ostává za jakým účelem a komu to mělo TEHDY  tzv." hrát do karet "....ale ještě raději jednou a znovu....NO COMENT.... Mám za sebou hospitalizace dvě, kdy obě jsem absolvoval přímo v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, kdy první byla v délce tří měsíců, a ta druhá v délce téměř devíti měsíců. Takže toto, už lze považovat za kus života, a také už mám právo na to, celou věc komentovat a diskutiovat o ní, jelikož tu dobu jsem se tam léčil, ale i jsem tam vlastně žil, dnes a denně, 24 hodin  NON-STOP.

Takže, pane ministře, já už bych měl to právo si stoupnout na schody vedoucí ke vstupnímu vestibulu, pod nápis PSYCHIATRICKÁ   NEMOCNICE  V DOBŘANECH..., který je umístněný nad vchodem. Mohl bych hodně dlouho vyprávět...Jako obrázek toho všeho si lze udělat, po přečtení mého dopisu, který zveřejňuji, a který jsem zaslal vedení nemocnice, a také i z fotografiií, které jsem vložil do galerií. Záměrně jsem galerie vytvořil dvě, jednak přímo z Dobřan, a potom přímo z nemocnice. Důvodem bylo to,že jsem chtěl, aby byla představa o tom v jakém prostředí se nemocnice nachází a potom v druhé galerii pro představu v jakém prostředí se léčí. A to prostředí někdo přeci musel vybudovat, řídit své pracovníky, podřízené, starat se o správnou ekonomiku, hlídat jí, organizovat i profesní a odbornou úroveň v nemocnici, starat se o to, aby prostředí, v kterém se pacienti léčí odpovídalo úrovni dnešní moderní doby, otázka sponzoringu, tedy vyhledávání potenciálních dárců financí a darů pro nemocnici, starost o MTZ(materiálně technické zabezpečení), správa budov a zařízení a  i vybavení... vše toto je patrné právě z fotografií, že to v nemocnici jenom vzkvétá. Určitě, kdyby to vedl člověk, který by ke svojí funkci přistupoval liknavě a lajdácky, tak by obsah fotografií byl zcela odlišný...
Stejně tak, jako na z jedné z fotografií je ÚSTAVNÍ VODOJEM, což nemá nic společného s naší ÚSTAVOU, tak i slovo ŘEDITEL nepochazí ze slova něco ŘEDIT, ale ŘÍDIT...a takového ŘEDITELE jste právě vy, pane ministře zdravotnictví, VYŘÍDIL...

DOBŘANY - město

Adresováno :

Ředitelství - vedení a řízení nemocnice
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech
Ústavní č.p. 2
334 41 DOBŘANY
-------------------------------

Věc : Poděkování, vyjádření ocenění a  pochvaly pro oddělení 27A a 27B.

       Vážené vedení nemocnice, milí přátelé,
chtěl bych s odstupem času poděkovat a vyjádřit své ocenění, obdiv a pochvalu za vzornou, odbornou, profesionální a trpělivou péči, která se mi dostala během mé hospitalizace na oddělení 27A a 27B ve Vaší psychiatrické nemocnici v Dobřanech. 
   Tento pochvalný dopis píši záměrně s mírným odstupem času, jelikož v krátké době po mém propuštění z hospitalizace u Vás (05.05.2015) nastaly nepěkné, zejména mediální, komentáře a události týkající se Vaší nemocnice, a tak by můj dopis mohl v někom vzdudit dojem, a možná i podezření, že se jedná o účelový akt, kdybych to psal v té, pro Vás, tak nelehké a vypjaté době. Což jsem nechtěl, jelikož by to opět zkreslovalo Vaší příkladnou a složitou práci. Kromě jiného jsem si ještě vyřizoval i jiné své zdravotní problémy, a tak činím z časových důvodů, až teď, prakticky v závěru kalendářního roku 2015, kdy je to možné i brát trochu symbolicky, jako jeho bilancování. 
   Chtěl bych, aby jste věděli, že máte ve Vaší nemocnici opravdové odborníky, kteří jsou příkladem nejenom z hlediska profesionality ve svém oboru, ale i co se týká přístupu z hlediska lidskosti, což je pro pacienty velice důležité. Celé oddělení 27A a 27B je příkladem toho, jak by mělo být o pacienta v nemocnici postaráno, jednak co se týká ošetřujícího personálu, ale i co se týká zabezpečení a vybavení materiálně.
   Chtěl bych poděkovat a vyjádřit svůj obdiv paní primařce Mudr.Petře Chmelařové, která na profesionální úrovni řídí svůj primariát a své podřízené, je to kolektiv, který se skládá ze samých zkušených odborníků, a je to kolektiv lidiček, na kterých je vidět, že je ta práce baví a naplňuje. A to se velice pozitivně i odráží na pacienty, kdy jsem se na oddělení cítil bezpečně, dobře a hlavně jsem věděl, že jsem tzv."v dobrých rukách". Primařka Mudr.Petra Chmelařová je příkladem toho, jak má vypadat práce lékaře, který složil lékařský slib při své promoci. 
    Dále chci touto cestou vyjádřit své poděkování pro Mudr.Radka Stříbrného a Mudr.Věru Boříkovou, to byli moji ošetřující lékaři během mé hospitalizace. Opět jsem rád, že jsem poznal, že jsou to jednak odborníci, ale mají i v sobě velkou lidskost, pochopení a hlavně trpělivost. Jsou to lékaři na pravém místě a nebojím se je označit za profesionály, jelikož v praxi právě umí skloubit tu svojí lékařskou odbornost, s tou tak důležitou lidskostí....a to není v psychiatrii vůbec jednoduché.
    Mé poděkování patří i celému kolektivu psychologů z oddělení, kdy bych chtěl vyzdvihnout práci a péči o pacienty zejména  Mgr.Jiřinu Sobotkovou, a také i Mgr.Blanku Gregorovou, které mi hodně, a opět s maximální trpělivostí, pomáhaly najít zpátky chuť do života.
    Nebylo by vůbec korektní a taktní, kdybych nezmínil a nevyjádřil svůj dík i ostatnímu zdravotnickému a pomocnému (úklid) personálu, a sice celému kolektivu zdravotních sester, které řídí staniční sestra Mgr.Hana Erhartová. Jejich tzv."černá práce", myšleno tím, ta mravenčí a kolikrát, tak nevděčná práce, je základním stavebním kamenem toho, jak celé oddělení funguje, jak se pacient na oddělení cítí. Musím Vám sdělit, že všechny zdravotní sestry, a to jak z 27A, ale i z 27B, vykonávají svojí práci s maximálním úsilím, s maximální lidskostí, byly vždy ochotné, příjemné, trpělivé....a vždy jsem věděl, že se mohu na ně spolehnout, že mi jsou na blízku, že mi pomohou a poradí, že mi jsou oporou...a při tom jsem si moc dobře uvědomoval, že jsou to také jenom lidé, a mají také své větší, či menší problémy, jak se říká "doma". Mohl bych je tady vypsat jmenovitě úplně všechny, jednu po druhé, protože za mého pobytu, během mého léčení, se na oddělení tzv. "protočilly ve službách(směnách)" nesčetně krát.  NIKDY, ale opravdu NIKDY, za celý svůj pobyt jsem se nesetkal s neochotou, nebo nevraživostí, vždycky to byla usměvavá sluníčka...na která nedám nikdy dopustit...a to je také o té lidskosti, porozumnění, tolerantnosti a pochopení...to je o tom,že tu práci vykonávají rády.
   Na závěr bych Vám chtěl ještě sdělit, že si velice vážím Vaší práce, nejenom co se týká oddělení 27A a 27B, ale celkově, jako nemocnice, dokážu se do toho vcítit a pochopit, že to nemáte vůbec jednoduché, jelikož i já celý svůj život, než jsem...........  pracoval tzv."s lidmi" , takže vím co je to řídit a organizovat.... A práce s lidmi není tou nejhorší, ale práce s lidmi je tou nejtěžší, a proto Vám všem patří můj obdiv, poděkování a držím Vám všem palce.

S přáním hodně pracovních úspěchů, pevného zdraví, klidu na Vaší nelehkou práci, pohody i v osobních životech do nadcházejícího roku 2016,

Ing.Ivo Panuš   

Staňkov dne 18.12.2015           

DOBŘANY-psychiatrická nemocnice

Ve dnech 14. - 15. dubna 2015 proběhlo v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech externí hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb podle ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) až h) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování a ustanovení vyhlášky č. 102/2012 Sb., o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče.

Psychiatrická nemocnice v Dobřanech prokázala, že poskytuje kvalitní a bezpečnou zdravotní péči a získala Certifikát kvality a bezpečí s platností na 3 roky.

Psychiatrická nemocnice v Dobřanech je státní příspěvkovou organizací v přímé řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví, je samostatným právním subjektem. Organizace je odborným lůžkovým zdravotnickým zařízením, zabezpečujícím především dlouhodobou léčbu a léčebnou rehabilitaci psychicky nemocných pacientů všech věkových kategorií v návaznosti na akutní psychiatrickou léčbu. Diferencování péče je zajištěno prostřednictvím specializovaných oddělení (pedopsychiatrie, gerontopsychiatrie, odd. pro léčbu závislostí, odd. somatické pro psychicky léčené pacienty - neurologické, plicní, interní).

K dalším činnostem organizace patří:

 - výkon ochranných léčeb a hospitalizace osob v rámci soudně znaleckého pozorování

- zajištění závodní preventivní péče pro zaměstnance

- zajištění ambulantní péče

- výkon ekonomické, provozní, technické, investiční, administrativní a další obdobné činnosti v rozsahu potřebném pro naplnění účelu svého zřízení

PETICE za zrušení odvolání MUDR. Vladislava Žižky z pozice ředitele Psychiatrické nemocnice v Dobřanech

HISTORIE - léčebna - nemocnice - Dobřany

Pro vyřešení naléhavé potřeby psychiatrických lůžek v západních Čechách usnesl se Český zemský sněm 15. října 1874 zřídit nový ústav pro duševně nemocné a to původně pro 500 nemocných, později byl návrh zvýšen na 600 nemocných. Pro tento nový ústav byly jako nejpříhodnější zvoleny pozemky na okraji města Dobřan u Plzně.
K vypracování stavebního programu byla zřízena odborná komise v níž byli zastoupeni:

zástupci zemského výboru a místodržitelství:

předseda MUDr. L. Tedesco, přísedící zem. výboru
J. Theumer, přís. zem. v.,
Dr. Hoser, c. k. místodržitelský rada;

lékařští znalci:
MUDr. Ludvík Schlager, ředitel z. ústavu pro duševně choré ve Vídni,
MUDr. M. Gauster, primář z. ústavu ve Vídni,
MUDr. Jaksch z Wartenhorstu, c. k. vládní rada a univ. profesor v Praze,
MUDr. Fischl, ředitel zemského ústavu v Praze,
MUDr. Kratochvíl, MUDr. Smoler, primáři ústavu pražského;

Tato komise vypracovala rozsáhlý podrobný stavební program v němž bylo přihlíženo ke všem požadavkům a vymoženostem doby a ke zkušenostem nabytým při stavbách ústavů pro choromyslné v cizině. Program rozlišoval dvě hlavní skupiny nemocných a to:

a) nemocné, kteří potřebují pozornější a intenzivní ošetřování
b) nemocní, kteří mohou být ošetřováni svobodněji.

S první skupinou se počítalo v pavilonech uzavřených, druhá skupina měla být umístěna ve volných budovách. Pro pavilónový systém byly především rozhodující důvody hygienické, aby se nenahromadil v jedné budově větší počet nemocných. Kromě toho je možno v takovém případě ústav mnohem snáze bez větších nákladů rozšířit. Komise vyzvala devět pražských a tři vídeňské architekty k vypracování projektu a vypsala tři peněžní odměny. Došly pouze čtyři návrhy. 1. cena udělena nebyla, 2. cenu 2.500,-- zlatých obdržel architekt Beníšek, který byl pak vyzván k vypracování vlastních stavebních plánů a pověřen architektonickým řízením stavby. Stavba ústavu dle schválených plánů byla prováděna v letech 1876 - 1883 a náklad na ní činil 1,800.000,-- zlatých (od roku 1892 v přepočtu 3,600.000,-- K). Provizorně byl ústav otevřen dne 13. dubna 1880 tím, že sem bylo převezeno 50 nemocných mužů z přeplněného pražského ústavu. Přímý příjem nemocných z terénu byl pak zahájen 5. března 1881.
 

... opravdový přítel je ten, kdo vchází do dveří, přesně v ten okamžik, když z nich celý svět právě odchází ... DOBŘANY,  DĚKUJI VÁM ZA VŠECHNO ...

video zdroj : You Tube

EPILOG :

... rekem, hrdinou, není ten , kdo rány umí rozdávat, ale hrdinou je, na vždy a nesmazatelně zůstane ten, kdo rány umí přijímat ...