Uriah Heep, excesy, které byly příčinou smrti zpěváka skupiny, zabily i růst celé kapely.

Zcela zásadním momentem pro stagnaci a postupné propadávání se, celé skupiny, po jisté době setrvačnosti, bylo to, že zpěvák David Byron obdržel od Uriah Heep vyhazov. Nikdo však netušil, jak to nakonec celé dopadne....    

PROLOG : 
... dnešní " průlet " se skupinou Uriah Heep její tvorbou bude zcela netradiční. Pokusím se vytvořit časovou linku, a sice za období 1970, od prvního alba, až do roku 1980. Těchto 10 let je totiž pro celou legendu 70-tých let, britskou rockovou skupinu URIAH HEEP, zcela zásadních. Celá doba by se nechala jednoduchým způsobem rozdělit na dvě části, a sice na období co bylo " za Byrona ", a na období co bylo " po Byronovi ". Jedná se o sinusovku, kdy na její svislé ose "ypsilon " je nesmazatelně vepsáno jméno DAVID (Dave) BYRON a špičkou této sinusovky je rok 1973.  Ať už byl Byron, jaký byl, ať už mu bylo osudným i to, že neunesl tíhu slávy, tak ke kapele patřil, tak jako k velbloudovi patří hrby.

   V celém článku se zaměřím na pozici VOCALS, jelikož zpěv a zpěvy vokálistů, tedy vokálů, jsou společně se zvukem kláves Ken Hensley, typickým rozpoznávacím znamením pro Uriáše. Dnes zde nikdo nenajde lekci ze životopisů jednotlivých členů Uriášů, žádné letopočty, datumy, a nebo celé a doslovné překlady textů. Dnes to bude o poslechu, a sice takový průřez, od startu, až někam k pomyslnému mezičasu, kdy pojem mezičas nelze brát doslovně. Mezičas většinou mapuje polovinu závodu, ale tady jsme na úseku trati, kdy nelze přesně označit pozici závodníků. Pravdou je, že jak rychle šli  Uriáši nahoru, tak po vyhazovu Byrona, stejnou rychlostí padali dolů. Nebylo to ihned, jelikož i zde funguje jistá setrvačnost a doběh, než se to projeví. Vyhazovu Byrona předcházela celá řada jeho excesů, výstřelků, výstředností, nestřídmosti v souvislosti s konzumací alkoholu, a k tomu i hromada výtržností. Tím si Byron znepřátelil všechny ostatní členy kapely, jelikož jeho neovladatelná a nekontrolovatelná konzumace a závislost na alkoholu ohrožovala koncerty a produkci skupiny vůbec. A opět to odnášel posluchač, či divák, když se jednalo koncert. Každý chtěl na koncertech vidět opravdovou SHOW, slyšet krásné SONGY, poslouchat překrásné vokály, které by uspěly i v kostelech, anebo katedrálách v době konání mše svaté. Ten, kdo šel na koncert, chtěl být vtažen do písničky, do melodie, do rytmiky...prostě si to užít. Ale opak začínal být pravdou, a tak jak přibývalo slávy a popularity, tak i atmosféra ve skupině houstla, protože všichni, tedy až na jednoho, tedy na Byrona, si uvědomovali, že takto se pracovat nedá. Fanoušek není zvědavý na zpěváka, který doslova bloudí po pódiu, protože hledá své místo, kde se má " vyskytovat ". Fanoušek si pod pojmem SHOW nepředstavuje to, že musí přemýšlet, zda zpěvák je ještě oblečený, a nebo už pomalu svlečený, na místo toho, aby se soustředil na hudební výkon Uriášů.
 

 A tak, jak plynul čas, tak jednoho dne byl zrealizován nedobrovolný odchod zpěváka Davida Byrona ze skupiny, a sice to bylo v roce 1976. Byron se ještě snažil o nějaké sólové projekty, ale to už byly jenom výkřiky do tmy, to už byla pouhá agónie. David Byron umírá v roce 1985, na selhání srdce, při jednom z jeho epileptických záchvatů.

   Skupina si dala záležet na tom, aby konkursem na nového zpěváka, po náležité selekci, prošel někdo, kdo bude mít alespoň trochu podobný hlas. Toto dělá, nebo vlastně se o to pokouší, většina kapel, někdy s většími, někdy s menšími úspěchy. Chtějí totiž zachovat "zvukovou tvář ", jelikož posluchač, fanoušek, je sice věrný, ale i zároveň v tomto směru konzervativní, a nemá rád změny, nechce si zvykat na jiný zvuk své obllíbené kapely. Do jaké míry to proběhlo u Uriášů, to můžete posoudit i vy, čtenáři, tedy dnes posluchači. Ve své časové lince prezentuji, jako poslední skaldby protagonisty Byrona desku s názvem Sweet Freedom z roku 1973. Hned další záležitost, která následuje, tak je z roku 1977, deska s názvem Firefly. To už najdeme na obalu desky-nosiče informaci, Vocals : John Lawton.

Dalším mylníkem je tedy rok 1980, kdy se ve skupině objevuje další zpěvák, a sice John Sloman. 
   Tady moje časová linka končí, jelikož jsem již déle Uriáše sledovat nezvládal, nevydžel, jejich hudba mi už nic neříkala. Možná, až si poslechnete celou časovou linku, tak mě i pochopíte a dáte za pravdu. Jsem totiž v letech, kdy jsem na Uriáších, kromě jiných a dalších kapel, vyrůstal. Doslova jsem byl jejich hudbou odkojen. Mělo to pro mě tak silný emotivní náboj, jednak že mě muzika, rocková a ještě o jeden stupínek výše, tedy heavy metalová, celý život baví. Druhá věc je ta skutečnost, že zakázané ovoce opravdu chutná nejlépe, a to tehdy tak bylo, v těch 70-tých letech. Takže jsem do toho autobusu, či rozjetého vlaku, s názvem Uriah Heep naskočil v době, kdy kapela byla na vrcholu a patřičně si to i užívala. Možná i odtud pochází název projektu z roku 1973, Sweet Freedom, což je v překladu  " sladká svoboda ", ale to je, nepodložená, moje privátní domněnka.

Naskočil jsem v době, kdy ještě mikrofon pevně ve svých rukách svíral David Byron a vocály kapely, byly opravdickými vokály. A já bral zpěváka Uriášu, tak ortodoxně vážně, nevím jak více zdůraznit, že prostě kapelu Uriah Heep dělal Byron. Ta moje ortodoxnost byla tak silná, že jsem si na průmyslovce vysloužil od spolužáků přezdívku BYRON, kdy na místo mého křestního jména používali k mému oslovení příjmení zpěváka Uriášů. To co postupně následovalo po vyhazovu Byrona, tak já osobně označuji za volný přechod od rocku k úplně tomu nejjednoduššímu, až diletantskému " popíku " , za podpory komerčních prostředků. Jak je snadné ulítnout a nechat se zvyklat, kdy zatrvzelí  rockeři, ale hlavně chlapi, kterým je už řada let a celé svoje životy obětovali " rokeřině " najednou začnou produkovat takový styl muziky, takové " bláboly "  a propůjčí se k takovým brutalitám, že se to hraje na tancovačkách, nebo diskotékách hnedle vedle "anti-písniček"...Alenka v říši divů, Hrál jenom rokenrol a nic víc, Mýdlový princ, Hlupák váhá, Osmý-nebo kolikátý, ani nevím-den schází nám, a nebo že ta, no, jak se jmenuje...Dáša má céčka...dokonce jsem zažil takové zvěrstvo, že na nějaké vesnické tancovačce hned po dechovce "...už troubějí, už torubějí, na horách jeleni...", tak si  místní " ranhojičská kapela " vyšvihnula od britské rockové legendární skupiny s názvem URIAH HEEP skladbu s názvem  " Free Me " z desky Innocent Victim z roku 1977. Prostě to tam v tu dobu pasovalo, jelikož to tehdy u Uriášů frčelo, kdy za přispění komerčního byznysu volně přešli od téměř rockových symfonií z roku 1973 ke stylu dicso. Kde jsou ty vokály, které Uriáše dělaly Uriášemi, kam zmizely ty velké hudební plochy, které vyplňoval zvuk varhan, kde je ten zvuk akustické kytary ?

 Ještě jsem to nějaký čas se snažil skousávat, ale v roce 1980 byla deska s názvem Conquest tou poslední, kterou jsem ještě nějakým způsobem si sám pro sebe zmapoval. Tím jsem epizodu Uriah Heep pro sebe uzavřel. Ne, že bych na ně zanevřel, to v žádném případě, poslouchám je dál a dál, dnes a denně, ale udělal jsem si sám pro sebe selekci. Po těch negativních zkušenostech s jejich " novodobou " tvorbou, jsem začal brát skupinu, jako opravdicky rockovou skupinu, legendu legend, pouze v jejich nejslavnější sestavě z roku 1973 se zpěvákem Davidem Byronem v čele. Kdy mezi ním a mnou je to tak nastavené, že jej můžu, ba co, musím, ho slyšet, ten jeho hlas, vokály, to jak frázuje. Ale co nesmím, tak to je, že jej nesmím vidět, jak se projevuje. Z globálního hlediska v případě skupiny Uriah Heep je daleko lepší považovat za prioritní záležitosti studiové verze. Až potom, když není jiné možnosti, jake říká tzv. " není kam utéct ",  tak teprve sáhnout po koncertní nahrávce, či video klipu.

Diskografie skupiny URIAH HEEP

1970  z desky s názvem :   Very  ´eavy... Very ´umble
... prezentovaná věcička je vůbec tou první studiovou verzí skupiny, nádherná lyrická skladba, profesionální hran na akustickou kytaru a pochopitelně i profesionální a perfektní vokální zpěv...

1971 z desky s názvem : Look At Yourself
... tak toto je pěkně prosím tzv. " klasika " od Uriášů , která by byla snad ještě lepší, kdyby v ní nebylo, až tolik velkých hudebních ploch, které vyplňuje Ken Hensley na varhany... zde se potvrzuje, zda studiovka, či " živák " ... volil jsem " zivák ", abych dodržel  dobu, v které to bylo vyprodukováno...trochu to snižuje ten emotivní náboj celé skladby, to provední " live " , snižuje to účel k čemu byla skladba určena, tedy k tomu, když se něco dělalo prvně v životě... rozhodně dopručuji poslechnout si verzi studiovou, i když bude už z let pozdějších, ale snažte se o verzi se zpěvákem Dave Byronem...

1972 z desky s názvem : Demons & Wizards
... jelikož se pomalu skupina škrábe ve svém hudebním výkonu a popularitě výš a výš, tak jsem si z tohoto alba, z tohoto roku, dovolil zařadit dvě fantastické záležitosti... opět je to stále dokola, pro kapelu, tak typické...akustická kytara...zpěv...vokály... nádherné klávesy...

1973 z desky s názvem : Sweet Freedom
... pomalinku jsme na špičce té pomyslné sinusovky, a proto opět jsem zařadil dva kousky... v tomto období muzikanti nahradili velké hudební plochy, které používali dříve, stylem, který se nebojím označit, jako rockové symfonie...skladby jsou komponovány, tak že znějí monstrózně, až démonicky... tyto dvě skladby by snesly produkci někde v kostelu, či katedrále, obzvláště ta druhá s názvem Pilgrim, by pasovala do kostelní akustiky, které tyto stavby vytvářejí...

1977 z desky s názvem : Firefly
... na této desce již zpívá nový zpěvák John Lawton, kdy nezasvěcenný posluchač by možná, ani výměnu zpěváka nezaregistroval...celá skladba je vykomponovaná ještě v duchu Uriah Heep, ale je už zde pomalinku cítit, že se začíná dít něco jiného, než do té doby se u Uriášů považovalo za normální...skladba je melodická, chytlavá, ze začátku je i mírně monstrózní, ale vokály již začínají být ploché, obyčejné a muzikanti se v nich nepouštějí do žádných složitějších akcí... už to nejsou ti Uriáši, jako dříve...a to je teprve začátek, to nejhoří nás ještě čeká...

Poznámka : tato ukázka je spíše AUDIO, fotografie nekorespondují se složením skupiny v tomto roce, fotografie prezentují, vůbec nejslavnější sestavu v celé historii skupiny ...

1977 z disco-alba s názvem : Innocent Victim
... již zmiňovaná skladba v textu výše s názvem  " Free Me "... tady už toho moc ke komentáři není, snad jenom to, že tato písnička je snad jedinnou, kterou bylo možné vložit do té časové linky skupiny, aby to bylo, alespoň malinko poslouchatelné... je to v historii skupiny první "elpíčko" ve stylu DISCO ...

1978 z disco-alba s názvem : Fallen Angel
... nenapadá mě souvislost, a nebo důvod proč byl vůbec vybrán název desky, který ve volném překladu zní : PADLÝ ANDĚL ....rozhodně jalové období skupiny pokračuje, a to ve stylu DISCO... typickou ukázkou je písnička s názvem : Love Or Nothing...byla by spíše zapamatovatelná, kdyby jí Uriáši pojmenovali : ...la,la,la,la....la,la,la,la.....la,la,la,la... na tomto albu však jsou pozitivní a poslouchatelné dvě věcičky, kdy to připomíná o pokus z mrtvých vstání... jedná se o rychlou, dynamickou skladbu s názvem : I´m Alive, která snese opravdu přívlastku rocková, ale klasičtí Uriah Heep to už nejsou....a ani nikdy už nebudou...skladba je i propracovatelnější, co se týká složitosti...už to není... nasaď dva akordy a jedeme ve stylu MADE IN Status Quo... druhá věc je pomalá, lyrická píseň s názvem : Come Back To Me , což volně přeloženo znamená : VRAŤ SE KE MNĚ....jako by tím Uriah Heep chtěli něco naznačit, a nebo vzkázat posluchačům ?.... 

1980 z disco-alba s názvem : Conquest
... kritický rok v pádu, v té jízdě té rockové káry z kopce dolů, té  legendární skupiny, alespoň to je z mého pohledu, tak bráno. Stačí to komentova : " Dílo zkázy bylo dokončeno . " Tento rok proběhla změna zpěváka, kdy už kapela si nedala tolik práce s výběrem, v souvislosti podobnosti hlasu, a tak k mikrofonu se staví a ve studiu si sluchátky ucpává uši  John Sloman. Za zmínku stojí pomalá věc s názvem : Fools...víc nevím co bych o ní napsal... snad jenom znovu to, že je pomalá. 
I když je toto album pro mě zoufale slabé, když si pomyslím, jaké významné jméno skupiny na hudebním poli jej natočilo, tak mi je z toho smutno... stejně tak asi je i smutno Uriášům, jelikož úplně poslední záležitost na této desce s názvem : It Ain ńt Easy, což v překladu znamená : NENÍ TO SNADNÉ a celé to zní, jako povzdechnutí, nad tím kam, až se to jejich tvorba dostala.. celá písnička na mě působí velice smutným, ale i zároveň zoufalým dojmem, jako by si říkali...kam jsme se to dostali ?  Takto jsme to přeci nechtěli ?  Zoufalství a rezignace..nic víc, ani nic míň z toho cítit není... když k tomu přičtu pohled na přebal desky, kde v překladu je napsáno (dobytí,podmanění si ), kdy jeden ze zakládajících členů z roku 1969, Ken Hensley, vzhlíží do nebe...tak to moc na mě pozitivně nepůsobí, ale spíše mi to připadá, že kapela působí dojmem zmláceným, bez sebevědomí, bez energie, bez šťávy, bez náboje, bez motivace, vycucaná a vyždímaná, jako citrón...v tom případě by na přebal desky pasoval název, který v překladu obsahuje místo  písmene " y " , písmeno  " i " .... DOBITÍ ...

Tato hudební legenda, která si, téměř před padesáti lety, dala jméno podle záporné literární postavy Uriáše (Uriah Heep) z nejslavnějšího románu Charlese Dickense : David Copperfield, tak ta skupina je dnes smutná z toho, JAK TO VŠECHNO DOPADLO. 
 

video zdroje : You Tube

Legendární britská rocková skupina URIAH HEEP si za celou dobu své existence podmanila kompletně EVROPU, ale nikdy nedobyla AMERIKU

EPILOG :
... příchod zpěváka John Sloman, v roce 1980, nijak neodvrátil tu skutečnost, že se Uriáši po krátké době kompletně rozpadli, a sice  L.P. 1981-1982. Sice se opět vrátili k sobě, a to relativně za krátký čas, v roce 1983, ale bylo to po takové obrovské personální bouři, že prakticky nezůstal kámen na kameni, a z té původní " BYRONOVSKO-HENSLEYOVSKÉ SKVADRY " , tam funguje do dnes pouze již kytarista Mick Box...