Ať si unie a ostrovy zametou nejdříve před svým prahem, a potom teprve rozdávají pohlavky.

Stále je na nás pohlíženo, jako na Indiány z pralesa, stále, když se někde objevíme , tak jsme přijeli z bývalého východního bloku. Ale nemáme se za co stydět, protože to máslo na hlavě nemáme jenom my.

PROLOG :

... šelma zbrojí k útoku, až tehdy, když vycítí, že její protivník se jí bojí a má z ní panický strach a hrůzu. Do té doby je tzv. " klid zbraní ", a panuje vzájemná nevšímavost, možná i tolerantnost a respekt. V okamžiku, kdy  dojde k hrbení se, panáčkování a poklonkování, tak je vše nenávratně zmařeno.

Lingvistický význam slova UNIE je : spojení, sjednocení, sdružení. Tudíž by se dalo dle poučky předpokládat, že pokud budu s někým v unii, tak se nebudu snažit házet mu klacky pod nohy, ponižovat jej, šikanovat, diskriminovat, buzerovat, až někdy i sociálně a společensky lynčovat, ani mi nepůjde jej  co nejvíce, a co nejčastěji tzv. " sejmout " . Soudnost by měla být na místě, jelikož ti, kteří se snaží rány uštědřovat, tak nějaké to máslíčko na hlavě mají také. Z významu slova vyplývá, že by se mělo jednat o proces, který se obrazně řečeno nazývá : ...táhnout, za jeden provaz...kopat za stejný manšaft... Na začátku toho všeho, by mělo být, že o svém " parťákovi " si nejdříve ze všeho ozřejmým jeho kořeny, jeho historické kořeny, jeho geografickou, či zeměpisnou polohu, a další elementární záležitosti. Potom by se nemohlo stávat, že jsme zaměňováni s Polskem. Potom bych se nemohl, na ostrovech za kanálem, o své vlasti dozvědět, že naše nejvyšší hora se jmenuje Aljaška a nachází se na stejnojmenném  poloostrově, tedy Aljaška. Už jenom tato realita, tedy brutalita, a toto zvěrstvo, dokazuje jakou má naše " partnerství " váhu. Opak je tedy pravdou, praxe je jiná, než se píše v poučkách a naučných slovnících, životní realita je také úpně někde jinde. Jelikož my jsme těm šelmám, se zkratkami EU z Evropy a UK z ostrovů, vytvořili šanci, aby vycítili, že jsme to my, kdo se hrbí, poklonkuje, panáčkuje, a tím jim i dává volný prostor, k tomu, aby zahodili zásady respektu, obdivu a také i ostychu. Někdy mám ze všeho pocit, a věřím tomu, že v tom nejsem sám, že se chováme, jako Krhounek a Mazánek, před těmi arogantními, afektovanými a konzervativními  profesory, z těch filmů pro pmětníky. Že máme strach a jsme " připosraní ", jako študentíci, keří jsou těsně před absolvováním opravných zkoušek-reparátů...ano, pane profesore...jistě, pane profesore... samozřejmě, pane profesore...  A také se stále nedaří, aby nejdříve ze všeho došlo k zametení vlastního prahu. Ne našeho, ale jejich, a že ONI toho máslíčka na hlavě mají dost a dost, tak to se přesvědčíte níže mého příspěvku. A to jejich máslíčko nemusí mít vůbec rozměrů politických afér. Až zvládnou to, že udrží v ruce košťátko a smetáček, tak potom teprve  může nastat pohlavkování a rozdávání facek za neposlušnost a vzpupnost, z pozice jejich síly, nabubřelosti a nadřazennosti.

Svého času, jsem hodně trávil v plechové boudě, která mi byla obývákem, kuchyní a ložnicí zároveň. Hodně jsem cestoval, ale také jsem i hodně viděl, někdy mi z toho jenom tzv. " přecházel zrak ", ale někdy mi z toho bylo, až na zvracení, doslova...  Někdy jsem byl jednou nohou v kriminálu, jindy zase jednou nohou v hrobě. Mám i svůj rekord, kterým se mohu pyšnit, akorát sám před sebou, ale moji, teď už bývalí, chlebodárci by se mohli za ten rekord stydět. Celé 3 měsíce, celou 1/4 z kalendářního roku, se mi podařilo, ne svojí vinou, ani svojí aktivitou, ale ani ne svojí horlivostí, být tzv. " venku ". Tento MAJSTRŠTYK se mi podařilo zrealizovat za plné podpory již výše zmiňovaných nadřízených složek, za plného povzbuzování : "... ještě jeď, a pak tě už stáhneme...ještě votoč tuhle fůru a potom už fakt pomažeš domů...když to tam rychle vykopeš(slengový výraz pro vykládku), tak fakt pro tebe mám zpátečku(opět slengový výraz pro náklad směrem domů)...i kdyby jsi to tam měl odcvaknout(slengový výraz pro odpřažení návěsu) a jet po prázdnu(slengový výraz pro jízdu bez nákladu), tak ti slibuju, že jsi   
po neděli doma... " A takto mi vydrželi slibovat, tedy lhát a zároveň i hrát se mnou, tu komedii plnou intrik, celého toho čtvrt roku mého osobního rekordu. Omlouvám se za to, že jsem trochu " uhnul ", ale bylo to nezbytné ke vtažení čtenáře do problematiky, která bude následovat.

   A tak, jak jsem brázdil tou EU, ale i UK, kde to opravdu již za kanálem La Manche je jiný svět, a měl jsem možnost hodně pozorovat, ale i srovnávat. Teď to není myšleno tak, že bych pozoroval a srovnával kulturní památky, přírodní scenérie, historické kořeny té dané země. Srovnání se odehrávalo v duchu toho, že jsem viděl co je všechno žádáno po nás, u nás, ale co je tolerováno u nich. To, že o Německu, z minulosti, se tvrdí, že je říše, tak to je doslovná pravda. Je to opravdu obrovská a rozsáhlá země, kde pochopitelně žije hromada lidí...a co jiný kraj, to jiný mrav. V blízkosti našich hranic je ta vzájemná komunikace ještě v těch mantinelech, které si dovolím nazvat přátelskými. Vyjímkou ovšem je ta skutečnost, která byla zcela běžnou v době, kdy ještě nefungoval Schengenský prostor, tedy hovorově Schengen. V té době překročit hranice s 33-ti paletami nákladu byl horor, který se odehrával v nekonečných frontách a trval, až někdy i několik dnů. Když  mi to vyšlo v době konání mistrovství světa v ledním hokeji, a my, Češi jsme porazili den před tím Němce...hotová poprava. Jejich nadřazennost a arogance dosahovala takových obrátek a rozměrů, že po zjištění, že jsem ten Čech, příslušník toho národa, který jim včera večer si dovolil vstřelit 3 branky, z toho jeden gól byl při jejich přesilovce... tak takto by to nešlo... " vas, čechiše, abmarš, veg, veg "...a už jsem pochodoval, neodbaven a do pryč... mezi tím na parkovišti pracoval zase jiný " parťák", a sice příslušník BAG ( něco na způsob celní správy ), nikdy jsem se ani nepídil co to znamená v překladu, ta zkratka, protože mi to bylo tak odporné, díky tomu, jak se projevovali její příslušníci...doslova se mi to " eklovalo ".  Měl bych srovnání s jednou " organizací ", která fungovala cca před 75-ti lety...ale to ne, do tohoto se pouštět nebudu. Pro mě, ale i pro nás všechny, to byli tzv. " bagouni ", kdy označení vzniklo ze zkratky BAG a zároveň i slušným způsobem vyjadřovalo jejich chování. Když mě na dálnici předjeli, rozblikali a stáhnuli z dálnice...byl jsem mrtvý muž...další poprava. A tak tedy na parkovišti " bagoun ", specialista " koloťuk ", tak dlouho mlátil kladívkem na šrouby u kol návěsu, až povolily. A ta jeho radost, že díky povoleným šroubům, budu trávit Vánoce v celním prostoru, kdy on se bude napchávat bramborovým salátem a řízečky, a kolem něj se bude tetelit jeho manželka a dětičky... byl to extrém, který se za přispění Schengenu sice úplně neodstranil, ale pouze minimalizoval. Jak jsem se pohyboval směrem víc a víc na západ (myšleno označení světové strany), zejména směrem k BE-NE-LUXU, tak nějak ta komunikace pomalinku uvadala, až úplně vyšumněla. A naopak stále přibývalo více arogance, nadřazennosti, až ponižování. A tak se mi i stalo, že po příjezdu na firmu, kdy jsem se dotázal, kde mají toalety, jsem byl poslán na dvůr, ať si stoupnu za nějakou paletu, že si mohu vybrat, a nebo se i stalo, že když jsem slušně požádal, zda by mi nezalili horkou vodou hrnek s čajem, tak mě nasměrovali do umývárky, že je tam funkční průtokový ohřívač u každého umyvadla.

V UK na ostrovech mě doslova šokovalo, že v noci výhradně pracují, a to zejména na postech těch nepopulárních profesí, ČERNOŠI. Jinak, než diskriminací jsem to nedokázal nazvat, kdy za diskriminaci RÓMŮ, abych neurazil, jsme byli kritizováni my Češi. Obdobné je to i ve Francii, kdy jsem se s tímto, tak do očí bijícím jevem, setkal ve fabrikách na perifériích Paříže. Ještě se vrátím na chvilinku za kanál, jelikož jsem si tam užil i šikanování a omezování osobní svobody, za což nás také stále kritizují. Běžným jevem, když na firmu dorazí někdo z bývalého východního bloku, je to, že jsem musel odpojit brzdové vzduchové hadice, tím je návěs zablokován, což o to, prý abych nečekaně a svévolně neodjel. To jsem bral jako vyloženou buzeraci, ne jako bezpečnostní opatření, což mi tvrdili ti, kteří znají Českou republiku pouze pod pojmy Havel, Jágr a Nedvěd(Pavel), jinak neví o naši zemi vůbec nic. Ale to, že jsem musel odevzdat i klíčky od kabiny, tak to už bylo pro mě omezováním osobní svobody, jelikož pokud jsem musel odevzdat klíče od své plechové boudy, která mi byla obývákem, ložnicí a kuchyní zároveň. To bylo, jako bych musel odevzdat klíče od svého bytu, či rodinného domku. Naše partnerství s Francií je ještě specifické tím, že NESMÍTE mluvit ve Francii NĚMECKÝM JAZYKEM. Chápu, je to poznamenanost z 2. světové války, ale moje vysvětlování, že jsem z České republiky, že nejsem příslušník národa, který Francii tehdy, za 2.světové války....... Ne ! Nezájem ! Promluvil jsi v němčině, tak se seber a vypadni z tohoto obchodu ! V Belgii, kde je sídlo celé EU, tam zase číhá na každém rohu tolik prostitutů, orientovaných tedy homosexuálně, kteří se podbízejí i v denní době, v pravé poledne, doslova " vopruzují " s takovou intenzitou, že to z obtěžování, přechází, až k pronásledování. Kdo nám vzkazoval, ať zmizí ty šlapky z kruhových objezdů ve městech Cheb, Teplice apod. ? Že to působí otřesným dojmem a snižuje celkový kredit EU. Obdobně to funguje ve Španělsku, kde v pravé poledne, přímo v centru města Zaragoza, které leží na spojnici Madridu a Barcelony, a které svou velikostí, by se mohlo přirovnat k Praze, tak stojí na každém kruhovém objezdu hromada prostitutek, že se pomalu, ani na ten "kruháč" nevejdou. V souvislosti se Španělskem ještě musím vzpomenout, je otázka pracovního nasazení, tedy efektivnosti jejich práce a pracovníků vůbec, ale také i otázka pořádku na veřejnosti. Chápu, že některé národnosti mají v tomto směru mezery, které vycházejí z jejich historických kořenů, a nechalo by se to nazvat, že to patří mezi jejich národnostní rituály. To, že jejich pracovní doba končí v 10.00 hodin, alespoň u skladníků, jsem se také přesvědčil, jelikož pokud jsem nezvládnul se na vykládku dostavit do zmiňované doby, tak už jsem se nemusel snažit vůbec o nic....maňáles, máš smůlu, my tě nesložíme, přijď si zítra a čao... žádný kompromis, žádné vstřícné jednání, pouhá arogance a projev nadřazenosti. Je možné, že tam šéfují firmám skladníci, což k nám ještě nedorazilo, alespoň tedy oficiálně ne. Dobrá, mají to tedy takto tzv. " v krvi ", ale tak proč u nás, a nám, v jejich fabrikách, které zde vyrostly, jako houby po dešti, a  které jsme obdařili daňovými prázdninami. To jsme, ale frajeři, my Češi. Tak proč u nás chodí se stopkami na krku, když pracovník jde na toaletu, má pauzu, jde si zakouřit. Ale také nesmí mít na pracovišti u sebe mobil, aby jej to nezdržovalo od práce. Význam slova mobilní v souvislosti s telefonem nemá cenu zde vysvětlovat. Spíše se zamýšlím nad tím, že toto vše, včetně toho, s tím mobilem, je pouhá šikana, diskriminace, buzerace a jedno velké omezování osobní svobody. Nedokážu pochopit, proč nemůže ženská na noční šichtě ve fabrice mít možnost si zavolat domů, jestli tam je vše O.K., v souvislosti s dětmi apod. Už jenom z hlediska psychologického, pro její uklidnění a soustředění se na výkon práce. Takto do pauzy přemýšlí, jestli bude mít v telefonu hromadu zoufalých SMSek, a na začátku přestávky letí do skříňky pro telefon, aby se ujistila, že děti jsou O.K. a v klidu a pohodě doma spí.

Jako třešničku na dort, jsem si na závěr nechal svůj poznatek o tom, jak je to v EU a UK s pořádkem na veřejnosti. Musím se přiznat, že mezi mistry bordeláře patří samotný Brusel. V Bruselu jsem byl několikrát, takže je možné, že jsem měl i opakovanou smůlu, že jsem navštívil oblasti, či periférie, které mi spíše připomínaly Jirkov, a nebo Chánov, těsně před vybydlením a vybílením Rómy. Všechno takové šedé, omšelé a působící, až depresivním dojmem. Nešlo o smůlu, ani to v tomto případě není už o zametání si před vlastním prahem, protože za toto jsme také byli, my Češi, pranýřováni, za to vybydlení a vybílení. V tomto případě se to již začíná posouvat malinko jinam, a sice... pod svícnem bývá největší tma... Na druhém místě se v pořádku na veřejnosti, v mém privátním hodnocení umístnilo Španělsko, jelikož to co jsem viděl, tak jsem viděl.... to byla opravdu tzv. "síla ". Ale všechno umocnil jeden můj zážitek na čerpací stanici, nedaleko Zaragozy, kdy se bistrem prohnali cestující autobusu, cca 50 lidí. To bylo , jako nálet sarančat, či kobylek. Než vtrhli do bistra, tak tam bylo perfektně poklizeno, čistý koberec, na každém stolku a na baru čistý popelník... jako ze škatulky. Já tam stál v koutku, opřený o barový pultík, usrkával kávu a vychtutnával si k tomu cigaretu, protože můj rituál je : ...není káva, bez cigára... a na to si nenechám sáhnout, i kdyby vláda zasedala ohledně zákonu o kouření třeba celý rok v kuse, protože si mi ještě nikdo nestěžoval, že bych jej omezoval svým kouřením, ani mi nikdo nepředložil statistiku ohledně toho, kolik jsem lidí, tím svým kouřením, vlastně zabil.  Potom vše už proběhlo rychle, návštěva v bistru cestujících ze zmiňovaného autobusu trvala cca pět, maximálně deset minut. Bylo to v rychlosti blesku, vypité kafe, z automatu a vykouřená cigareta, ale ta spoušť po jejich návštěvě. Já stále stál v koutku opřený o barový pultík, ale doslova zavalený odpadky, papírky od cukru, kelímky od kávy, nedopalky cigaret, prázdné krabičky od cigaret, ale i obaly od cukrovinek a prázdnými PET lahvemi apod..... jako bych se přesunul i s tím barovým pultíkem někam do sběrného dvora, či do místa kam se sváží komunální odpad.....ale všechny popelníky na stolech a baru byly čisté a prázdné, nepoužité, kromě jednoho. A tím byl ten můj popelník, u kterého jsem si vychutnával ten svůj rituál ve stylu : ...není káva, bez cigára...

EPILOG :
... nebylo úplně možné namačkat všechny své poznatky z EU (unie) a UK (ostrovy) do jednoho článku, to by z toho byla opravdu tzv. " kláda ". Určitě se ještě na toto téma rozepíši, jelikož těch zážitků je nevyčerpatelná studnice a udělám ještě další tzv. "ponor " na téma cestování a mezilidských vztahů s cizinci a v cizině. Bohužel, jsou to zážitky většinou negativního rázu, protože opravdu ve světě na nás je pohlíženo, jako na ty hrbící se Krhounky a Mazánky, na ty " patolízaly ". Prostě na ty Indiány z pralesa, bývalého východního bloku.